Rovná si vlasy
když do čela jí padá
sníh s deštěm v rámi
podzimní kavalkáda
nebe jak draha v plné síle

Kořenná tasí
holá záda
smáčená květů plejádami
dávat tak v dávno, dát i pradát
a netvářit se potměšile

Skláněné shora
ptaly se lípy listů
trpce, draze
co že nás mění

vzpomínka? metafora?

otisky prstů na plameni
a oči saze
v Mléčné dráze