Život jak oceán bez konce zdál se mi
Bez hranic, obzorů a plný napětí
Cokoli objevit mohlo se vzápětí
Jako bych navěky měl být tu na zemi

Slýchal jsem o koncích, bral jsem to s nadhledem
já jsem ten jediný koho se netýká
stárnutí, sama smrt vše nad čím naříká
Každý kdo zahlédne druhý břeh pod nebem

 

Dnes to už jinak je jako bych pochopil
Není tu oceán snad je to jezero
To co se v hlavě mé uložit nechtělo
Asi jsem se moc bál že bych se utopil

 

Druhý břeh v dáli je tajemství zmizelo
Já vprostřed rybníčku snad s trochou naděje
Doufám že se nic tak hrozného neděje
Věřím že pokladů ještě pár připluje