Ta rána medová
mám všechna kolem pusy,
kdo by jich litoval?
Spíš jazyk přikousnu si.
 
Tvůj svět je holubník
s padákem u všech dveří,
nad každou zárubní
Byl jsem tu,  ráda věřím.
 
A slovo od slova,
když říkáš  Já už musím,
pravda je tylová
síť v očích jedný husy.
 
Navečer zakloním
hlavu po Perseidách,
za letkou kaloní
tvůj stín. To padá bída.
 
Ještě mě odkrajuj,
z paměti rána zjihlá
až na zub, nebyl můj,
snad čas. No, to víš … cihla.