někdo cizí prošel dveřmi 
zvolna jak strastiplné dny 
někdo tiše řekl věř mi 
a přál si nebýt záhadný 

 

slova klesla jako tíha 
kříž uchopený v záňadří 
jak stříbrná čerstvá piha 
k tváři, co mně nepatří 

 

zbyly rozpaky a dveře 
vše, co je málo slíbené 
stopa pravdy na pověře 
zpovědní ticho kamene 

 

kdy se propadá a ztrácí 
i výsměch počmárané zdi 
čas dohořelý k meditaci 
a někdo nahlas řekl jdi

*