Vlak letěl hanáckou rovinou a Emil Klos studoval snad podesáté inzerát, který ho při čtení novin zaujal. Bezpečnostní agentura Proba Security hledá muže, kteří se nebojí přemýšlet v širších souvislostech. V širších souvislostech? Co to znamená? Pod touto lakonickou větou stála adresa místa, kde se má konat výběrové řízení. Bez termínu. Takže kdykoliv? Emil uvažoval o tom, co by taková práce mohla obnášet. Jeho současná pozice pomocného účetního zrovna nevynášela a jednalo se o otrockou práci - stále se probírat bankovními výpisy v počítači a párovat je s fakturami. Vzal tedy mobil a omluvil se na ten den z práce.

 

Výhybky zarachotily a Emilův vlak s pískotem brzd zastavil u druhého nástupiště. Cestující se vyhrnuli z vlaku a vydali se ke starému podchodu, Emil s nimi prošel podchodem i halou a zamířil ke stanici tramvají. Zrovna jela dvojka, takže nasedl a orazil jízdenku. Tramvaj se rozjela a vyrazila směrem k centru; nebyla zaplněná, takže se mohl posadit a vrátit k novinám.

 

Ještě několikrát nervózně zkontroloval adresu na inzerátu, načež u Koruny vystoupil a vydal se úzkou ulicí dolů. Po chvíli chůze stál před starým domem, u jehož dveří hlásala zlatá cedulka, že se zde nachází agentura Proba Security. Emil vešel a bloudil po chodbách. Nakonec zjistil, že musí vyjít do prvního poschodí, teprve tam našel příslušné dveře. Vešel dovnitř a rozhlédl se. U stolu naproti dveřím seděl starší muž, který na sobě kupodivu neměl žádnou uniformu černého šerifa, nýbrž dvouřadové sako s vázankou.

 

„Dobrý den, já jsem přišel na inzerát,“ vyhrkl Emil na prahu.

„Zdravím vás, mladíku. Takže vy u nás chcete pracovat?“ otázal se úředník a uhladil si vlasy.

„Ano, tedy pokud si mě vyberete.“

„Dobrá, tady máte dotazník, sedněte si támhle ke stolku a vyplňte ho.“

 

I když se Emil cítil poněkud nesvůj, poslechl a pustil se do práce. Dotazník byl vskutku obsáhlý. Ptal se na nejrůznější věci ze života uchazeče, dokonce i na žijící příbuzné, ty měl  vyjmenovat. Dále se zabýval schopnostmi pracovat s počítačem, uchazeč musel odpovědět několik jednoduchých dotazů, které měly jeho dovednosti prověřit. Když byl Emil hotov, předal dotazník muži za stolem a čekal, co bude dál.

 

„Dobře, pane. Já jsem agent em ix nula čtrnáct, pro služební účely u nás nepoužíváme jména, ale naše aj dý, tady máte vaši identifikační kartu.“

 

Emil držel v ruce kartičku s označením MX851 a tvářil se zřejmě nepříliš inteligentně.

 

„Nebojte, zvyknete si,“ řekl MX014. „Tady máte adresu lékaře, který vám provede kompletní vstupní prohlídku. Až budete hotov, vraťte se ke mně, dám vám další pokyny.“

„Děkuji, pane MX014.“

„Výborně, MX851, jděte k tomu doktorovi, ať to máte za sebou.“

 

Lékařská prohlídka vypadala důkladně, přesto Emil nemusel nic platit. Agentura měla s doktorem smlouvu a on pro ni údajně zajišťoval veškerou péči. Když se Emil vrátil za agentem MX014, byl vpuštěn do dveří vlevo a přijal jej samotný šéf pobočky, který měl označení MX001. Emil si sice připadal jako v nějaké potřeštěné bondovce, ale chtěl práci, tak se musel přizpůsobit.

 

„Tak vy si myslíte, že dokážete uvažovat v širších souvislostech, MX851?“

„No já doufám, pane MX001. I když tomu tak docela nerozumím, abych se přiznal.“

 

„Víte, Proba Security je poněkud zvláštní agentura. V první řadě vyžadujeme naprosté utajení veškeré naší činnosti. Tím, že jste podepsal náš dotazník, jste se zavázal k mlčenlivosti. To nebyl jen tak nějaký formální akt, my to bereme naprosto vážně.“

 

„Proto ta kódová označení místo jmen?“

 

„Ano, i to je pro nás podstatné. Každý náš zaměstnanec má absolutní právo na své soukromí. Pokud někomu své jméno řeknete, je to vaše věc. Ale jinak je vaše jméno zaneseno do našeho počítačového systému pod nejvyšším stupněm utajení, stejně jako jména vašich příbuzných. Abyste rozuměl, není to nějaká obskurní metoda, kterou bychom vás chtěli vydírat. Pokud ovšem dojde k jakékoliv nešťastné události, pak víme, komu dát zprávu. Jsme bezpečnostní agentura, ne nějaký ústav šlechtičen. U nás můžete velmi snadno přijít k úrazu, to je vám doufám jasné.“

 

„Jistě, s přijatelnou mírou rizika počítám.“

„To jsem rád. Takže jste si to nerozmyslel?“

„Ne, pane MX001, chtěl bych to zkusit.“

 

„Dobrá. Firemní lékař mi už poslal mail s vaší anamnézou a já si přečetl dotazník, který jste vyplnil na recepci. Usuzuji z těchto dat, že jste vyhověl naším kritériím. To, co vám následně řeknu, se již týká vnitřní bezpečnosti firmy, kterou budeme vyžadovat třeba i násilím. Máte poslední příležitost odejít.“

 

Emil polkl a otřel si zpocené čelo.

„Když dovolíte, zůstanu.“

„Jste odvážný, a to vás šlechtí. Pojďte se mnou.“

 

MX001 vedl Emila dlouhou chodbou. Dům zdaleka z venku nevypadal tak velký, aby se do něj taková chodba vešla. Vstoupili do velké místnosti, kde sedělo několik lidí u počítačů. MX001 zaťukal na sklo dveří a všichni se na něj podívali.

 

„Vážení, věnujte mi prosím pozornost. Představuji vám vašeho nového kolegu agenta MX851.“

 

Ostatní pracovníci kývli hlavami, Emil jejich pozdrav podobným kývnutím opětoval.

 

„Pojďte se mnou do vedlejší místnosti, MX851,“ řekl Emilův průvodce a ukázal ke dveřím.

„Jistě jste pochopil, že jsem vám právě ukázal vaše pracoviště,“ řekl MX001, když osaměli. „Pojďte, posaďte se.“

 

Sedli si ke konferenčnímu stolku a MX001 si napustil vodu z láhve, která stála v automatu vedle stolku. Druhý kelímek nabídl Emilovi.

 

„Takže. Budete chodit do práce podle potřeby, nejméně však mezi desátou a druhou hodinou každý den. Dostanete speciální mobilní telefon, který budete mít neustále u sebe. Přístup na vaše pracoviště bude z vrátnice v Neředíně, adresu vám dám. Možná se divíte, kde to jsme, ale to vám nyní vysvětlím. Nacházíme se ve staré fortifikační chodbě na okraji města. Jsme pod zemí a z našeho domu v Zámečnické ulici sem vede portál, kterým jsme prošli cestou po chodbě. Řekl jsem vám, že naše agentura je poněkud zvláštní. Jelikož jste otevřený myšlení v širších souvislostech, tak jistě pochopíte i vše ostatní. Nezabýváme se probací propuštěných delikventů a nejsme tak docela z tohoto času. Centrum naší agentury se nachází v daleké budoucnosti. Proto budete občas používat technologie, které nejsou v tomto světě obecně známé. Ale nebojte se, nikdo vás nebude nutit cestovat někam daleko časem.

 

Naše agentura se zabývá výhradně činností v objektivním čase, jejím úkolem je usměrňovat tok času, který může být narušen návštěvníky z budoucnosti. Možná jste o něčem takovém četl, například jistý pan Anderson napsal velmi poutavou knížku, která se podobnými problémy zabývá. Tady to ale není žádná sci-fi, nýbrž realita. Naši agenti zajišťují bezpečnost časové linie, a to třeba i násilím. Bráníme ji proti narušitelům. Budete pracovat podle pokynů probačního oddělení a nebudete se ptát na důvody jejich jednání a příkazů. Musíte mít vždy na paměti, že na vaší práci závisí budoucnost tohoto světa. Doslova. Fenomén cestování v čase umožnil sice historikům naprosto věrně prozkoumat, cokoliv je napadne, ale způsobil také nedozírné problémy. I v daleké budoucnosti totiž mají peníze a existují lidé, kteří si myslí, že můžou dělat, cokoliv se jim zlíbí. A mohou si přitom historii uzpůsobit podle svým potřeb. Doslova. Naše agentura není jediná. Časová policie působí vždy v místech, kde je možnost narušení časové linie nejnebezpečnější. V naší zemi například před několika desítkami let padl víceméně stabilní režim a nastalo období divokého růstu. Proto se sem zaměřují různí podvodníci, kteří chtějí časovou linii změnit.

 

Budeme tu působit tak dlouho, dokud se situace nesrovná a nájezdy narušitelů neskončí. Naše probační oddělení kontroluje všechny zdroje, které mohou časového narušitele prozradit. Podle možného vývoje události po jeho pobytu pak zkoumá jeho nebezpečnost. Pokud se zjistí, že hrozí reálné nebezpečí změny časové linie, je narušitel zavčas eliminován. Musíte si uvědomit, že nejsme závislí jen na údajích z tohoto času. Naši specialisté dostávají zprávy z budoucnosti a podle nich porovnávají možný vývoj časové linie. Vy se ale zatím takových věcí nezúčastníte. Jako nový agent budete stát na konci řetězu a vaším úkolem bude fyzický kontakt s narušiteli. Pochopitelně i u nás existuje kariérní řád, takže máte šanci na postup, nejprve na velitele zásahu a pak možná i do probačního oddělení. Chcete se na něco zeptat?”

 

Nastalo ticho. Emil se cítil šéfovým monologem trošku zaskočený.

 

„Ani nevím, pane MX001, je toho na mě trochu moc najednou.“

 

„To nic. Zvyknete si, všichni jsme si zvykli. Budoucnost není neměnná, neměnná je jen historie. Ale i to platí pouze díky časové policii. Buďte rád, že jste se narodil v době, kdy můžete jako agent žít normálně a prostě chodit do práce. To není samozřejmé. I v dřívějších dobách museli agenti časové policie zasahovat - a byly to mnohdy dost komplikované zásahy.“

 

„Tím chcete říct, že se naše historie jen hemží cestovateli v čase?“

 

„Vidíte, přece máte otázky. Tak je to dobře. Ale abych odpověděl. Není to zase tak strašné. Pochopitelně v kritických chvílích jsou mnozí „komparzisté“ u historických událostí cestovatelé v čase. Vše je ale dobře hlídáno, takže k nějakým excesům nedochází. Někdy se i komparzista může stát důležitým hybatelem děje. V tom případě je to však umožněno pouze v případě, že jeho zásah neovlivní hlavní časovou linii. Nemusíte mít strach, historie je dobře zajištěná. Kdyby nebyla, nebyl byste tu patrně ani vy. My se musíme soustředit na naše problémy a naše narušitele.

 

Možná vám to připadá divné, ale na náš inzerát neodpovídá zrovna moc lidí. Formulace inzerátu je volena podle nejlepšího vědomí našich specialistů pro veřejné mínění. Přicházejí tedy pouze ti, kdo mají vrozený talent pro službu v agentuře.“

 

„A proč sídlíme v Olomouci? Většina klíčových událostí se přece odehrává v Praze, tedy alespoň v naší zemi.“

 

„Všechno má svůj význam a ne všechno nám naše probační oddělení vysvětlí. Jsme prostě potřeba tady. Nesmíte zapomenout, že Olomouc byla řadu století hlavním městem Moravy. Jisté tradice tu zůstávají stále. I když náš nový krajský úřad vyvádí věci, které jsou normálním obyvatelům této země často naprosto nepochopitelné. Ale to vše patří k naší časové linii, to vše na sebe v dlouhém horizontu historie navazuje. Dějiny se nedělají jen v hlavních městech. Často záleží na těch posledních, co jsou naprosto nepatrní. Vy sám nejste z Olomouce, takže si můžete říci - proč Olomouc, proč ne třeba Zábřeh nebo Šumperk? Ale je to prostě Olomouc, berte to jako fakt a neohlížejte se zbytečně po důvodech. I tak budete mít starostí plno.“

 

Potom MX001 Emila doprovodil zpět do kanceláře agentů a předal mu jeho stůl, počítač, mobilní telefon a adresu pracoviště.

 

Jakmile šéf odešel a Emil zůstal se svými kolegy sám, ani se příliš nedivil, když s ním nikdo nemluvil. Sedl si k počítači a začal studovat předpisy a postupy agentury Proba Security. Když se všichni zvedli, odešel i on a připadlo mu už celkem normální, že se ocitl nedaleko neředínského letiště. Došel ke smyčce tramvají a vyrazil k nádraží.