Emil seděl u svého počítače a ještě pořád studoval předpisy agentury. Připadal si poněkud natvrdlý, ale bylo to nakonec dost jednoduché. Poslouchat nadřízené a zadrženého narušitele předat, pokud možno neporušeného, na ústředí. K tomu slouží řada pomůcek, které agent obdrží před zásahem od svého velitele.

 

Když byl v nejlepším, přišel k němu muž v obleku a řekl: „Pane MX851, pojďte prosím se mnou.“

 

Odvedl Emila do kanceláře vedle společné místnosti.

 

„Já jsem šéf osobního oddělení MX009. Musíme vyřídit formality, jako je pracovní smlouva a podobně.“

 

Potom předložil Emilovi potřebné doklady, Emil je podepsal a tím se definitivně zavázal k práci pro agenturu.

 

„Váš funkční plat bude pro začátek 2000 euro, zatím vám jej budeme pochopitelně proplácet v českých korunách. Pracoviště znáte, se svým bezprostředním nadřízeným se ještě seznámíte. Máte nějaké dotazy?“

„Ano, proč MX?“

„MX je časový kód naší pobočky. Všichni agenti mají id složené z časového kódu a osobního čísla. Osobní číslo je přiděleno individuálně podle speciálního klíče, nejde tedy nutně o aritmetickou posloupnost. V rámci pobočky budete někdy oslovován jen osobním číslem. Je vám to jasné?“

„Ano, myslím, že je.“

„Výborně. Nyní zavolám vašeho nadřízeného, aby vám vysvětlil další věci.“

 

MX009 vzal mobilní telefon a zavolal velitele zásahu s označením MX502. Ten odvedl Emila do takzvané relaxační místnosti.

 

„Pane 851, já jsem váš přímý nadřízený. Společně budeme vyrážet na zásahy a ode mě budete dostávat pokyny pro vaši práci. Zatím se věnujte studiu interních předpisů a postupů, potom můžete trávit svůj čas brouzdáním po internetu a hledáním podezřelých okolností. Nikdo vám nebude do vaší činnosti zasahovat, máte naprostou svobodu. Každý impuls, který předáte probačnímu oddělení, bude pro vás znamenat bod k dobru pro vaše osobní hodnocení. Když dostaneme pokyn k zásahu, připojíte se ke mně k jeho provedení. Pracujeme ve skupinách s proměnným počtem osob. Podle potřeby. Může se stát, že vás zavoláme i v době vašeho volna. Potom se neprodleně dostavíte na místo sjednaného kontaktu, budeme pochopitelně počítat se zpožděním, které vznikne vaší cestou z místa bydliště. Obecně platí, že máme vždy dost času, protože probační oddělení dává pokyny k zásahům s patřičným předstihem. Někdy ale okolnosti přejí zásahu v noci, takže se sejdeme a uděláme potřebné. Noste při sobě vždy váš mobilní telefon. Pokud se neozvete, pak samozřejmě nasadíme náhradníka. To ale znamená záporný bod do vašeho osobního hodnocení. To je zatím vše, když vás budeme potřebovat, dáme vám vědět.“

***

Zbytek dne strávil Emil studiem podkladů v počítači. Odpoledne se vrátil domů a setkal se se svou přítelkyní Karlou.

 

„Kájo, já jsem změnil místo.“

„Nepovídej. A co jako teď děláš?“

„Pracuji v bezpečnostní agentuře.“

„V bezpečnostní agentuře! Ty ses zbláznil, co když se ti něco stane?“

„Není to zase tak hrozné, jde převážně o kancelářskou práci.“

„Emile, ty jsi nenapravitelný. Napřed se necháš šibovat z dobrého místa programátora až na podřadného pomocného účetního a najednou z firmy odejdeš a dáš se do ochrany bezpečnosti. Co tě to napadlo?“

 

„No, je to zajímavější práce, budu mít více volného času a taky mám lepší plat.“

„Lepší plat? A to jako kolik?“

„Necelých 52 tisíc.“

„Tolik? Nepovídej, že to je jen za sezení v kanceláři.“

„No občas je potřeba provést nějaký zásah, něco jako přeprava zadržených.“

„Zadržených koho? Nějakých zločinců? Jsi fakt blázen. Co je to za firmu?“

„Proba Security, ale to by tě asi nezajímalo.“

„Ale mě zajímá, jak žiješ a co děláš. Mám o tebe strach, Emile.“

„Nemusíš se bát, dám si pozor.“

***

Další den po ránu přišel k Emilovi MX502 a řekl: „Pane kolego, máme pokyn k zásahu. Bereme ještě MX741 a jedeme do města.“

 

MX741 byl starší muž, který na první pohled agenta bezpečnostní agentury nepřipomínal. Přijeli služebním autem před dům, kde se měl zásah konat, a MX502 vydal pokyny.

 

„Já půjdu do druhého patra, 741 mě bude jistit z přízemí. Narušitel bydlí v prvním poschodí a touto dobou se pravidelně vrací z práce. Má perfektní krytí, dokonce platí daně. Vy 851 zůstanete na ulici a dáte nám zprávu na interní lince 5. Tady je jeho fotka, volejte hned, jak se objeví. Až bude po všem, zavolám vám a dám vám další pokyny.“

 

Emil si nastavil mobil, jeho kolegové odešli a on se procházel po ulici a čekal na hledaného muže. Trvalo to skoro půl hodiny, než se narušitel objevil.

 

„Tady 851, volám 502, narušitel vchází do domu.“

„Výborně 851, postaráme se o něho.“

 

Velitel MX502 se pomalu přesouval po schodech dolů, MX741 sledoval s odstupem hledaného. Oba se sešli před dveřmi bytu, když narušitel odmykal dveře. MX502 vytáhl paralyzér a narušitele omráčil. Odvlekli zadrženého do bytu a zavolali Emila. Když byli všichni tři uvnitř, vytáhl MX502 aktivátor portálu a otevřel cestu na ústředí. Emil s MX741 vzali narušitele pod rameny a prošli s ním portálem. MX502 pak taky prošel portálem, a ten se za ním uzavřel. Celá akce trvala asi 2 minuty.

 

Narušitel seděl připoutaný v křesle a MX502 pozval Emila k výslechu, aby se přiučil.

 

„Pane Boháček, vzbuďte se!“ začal MX502.

„Co, kde … kde to jsem?“

„Jste na ústředí agentury časové policie.“

„Časové co?“

„Časové policie. Byl jste indikován jako časový narušitel a podle regulí agentury pro dohled nad cestováním časem jste zadržen, abychom vás mohli vrátit do vašeho času.“

 

„Co to tu melete za nesmysly? Jaké cestování časem? Jsem Adam Boháček a od narození žiji v Olomouci.“

„No dobrá. Tak proč jste tedy chtěl spáchat atentát na europoslance Peřinu?“

„Jaký atentát? Já jsem poctivý občan, ne nějaký vrah.“

„Náš probability department zjistil, že jste cestovatel časem a že plánujete atentát. Můžete zapírat, jak chcete, ale nic vám to nepomůže, pane Boháček, nebo jak se vlastně jmenujete.“

 

„To je absurdní! Ihned mě rozvažte a pusťte. Budu si stěžovat. Nemůžete mi odepřít má občanská práva!“

„To se mýlíte, můžeme vás zadržet a transportovat do našeho internačního zařízení. Takže si vyberte: buď se přiznáte a bude vrácen do svého času, kde můžete žít, sice pod dohledem, ale relativně svobodně, nebo budete zapírat, a pak vás budeme muset internovat, dokud si to nerozmyslíte.“

 

„Co je tohle za cirkus? Vy jste se naprosto zbláznili! Tohle vám neprojde.“

 

MX502 pak předal zadrženého jinému agentovi, a ten jej odvedl. Emil se tvářil zmateně.

 

„Co to bylo, pane MX502? Ten člověk vypadal, jako že o ničem neví.“

„Občas se stává, že se narušitelé času pokusí skrýt za svoji předstíranou identitu. Tohle nás ale nesmí zmást. Pokud probační oddělení označí nějakého člověka za narušitele, pak jej tak musíme brát.“

„Nějak tomu nerozumím, myslel jsem, že u něj najdeme nějaký stroj času, nebo něco podobného. Tenhle Boháček vypadal na normálního chlapa z naší doby.“

„Stroj času může být velice nepatrná věcička. Jeho byt bude samozřejmě prohledán a veškeré artefakty technologií, které překračují dosavadní míru znalostí, budou odstraněny.“

 

„Co s ním teď bude?“

„Bude přepraven do našeho internačního zařízení ve 25. století. Dokud se nepřizná, ze kterého času pochází, nemůžeme nic jiného dělat. Jde o nebezpečného člověka, nezapomeňte, že plánoval atentát, který mohl svými důsledky narušit časovou linii na úrovni celé Evropy.“

 

Toho dne se již nic nepřihodilo a Emil se vrátil domů z práce trošku rozhozený. Byl to jeho první zásah a narušitel vypadal jako normální člověk. Pokud takhle pracují všichni darebáci z budoucnosti, jak je může nějaké probační oddělení odhalit?

***

Druhý den si Emila zavolal MX502 a předvedl mu věci, které agenti zajistili v bytě narušitele. Byl tam plán cesty poslance Peřiny do rodného Olomouce, pistole a plánek okolí radnice, kde mělo patrně k atentátu dojít.

 

„Takže už nám věříte, 851?“

„Je to podivné, ale věřím. Jenom ten stroj času, ten by mě zajímal.“

„Jako každého nováčka. Pošlu vám pár obrázků a technické dokumentace na váš počítač. Pan Boháček měl svůj stroj času někde dobře schovaný. Pokud ho nenajdeme, bude to mínus pro celou agenturu, ale občas se to tak semele. Mohl ho mít třeba v úschovně na nádraží, nebo u nějakého známého, kterého si v tomto čase našel. Nebo ho taky mohl zničit a rozhodnout se žít v tomto čase. Přesto, že by byl jako atentátník zřejmě zatčený a uvězněný. Nemůžeme vědět, jaké další kontakty a komplice měl, dokud to probační oddělení neodhalí.“

 

„Nevěděl jsem, že je to tak komplikované.“

„Ano, je to komplikované, a proto se taky bez reptání spoléháme na probační oddělení. Oni používají pokročilých metod, které jim umožní vidět všechny pravděpodobné časové linie. My se jen staráme o zadržení narušitele, důvody jeho odhalení příliš nezkoumáme. Každý má své starosti, nemusíme si přidávat problémy, které řeší někdo jiný.“

***

Další dny byly poměrně stereotypní. Emil seděl u svého počítače, brouzdal internetem a hledal zmínky, které by mohly vést k nějaké podloudné činnosti v oblasti cestování časem. Většinou nacházel jen stránky, které se věnovaly fantastické literatuře a filmu. I to bylo ale poučné. Lidé si na začátku 21. století vytvořili spoustu různých náhledů na cestování časem, přestože si to dosud nikdo nemohl vyzkoušet. Jak by bylo pěkné, kdyby čas plynul jej jedním směrem!