Příběh Thymie, dcery ranhojičovy /1/
Tessa 14.8.2018 | 13:26
Prolog....
Rok 1442 nebyl nijak zajímavý.
Mnozí se narodili a mnozí zemřeli, obilí rostlo, krávy dojily a v lesích se jako obvykle přepadávalo a loupilo.
Z královského majetku se už nic dalšího uloupit nedalo, neb byl rozkraden do mrtě, a korunu českého krále – jediné, co zbylo - si mocní tohoto světa přehazovali jako horký brambor. Žádný ji nechtěl, jelikož v naší zemi byla situace složitá, půda nejistá a každý stál proti každému.
Mnozí se narodili a mnozí zemřeli, obilí rostlo, krávy dojily a v lesích se jako obvykle přepadávalo a loupilo.
Z královského majetku se už nic dalšího uloupit nedalo, neb byl rozkraden do mrtě, a korunu českého krále – jediné, co zbylo - si mocní tohoto světa přehazovali jako horký brambor. Žádný ji nechtěl, jelikož v naší zemi byla situace složitá, půda nejistá a každý stál proti každému.
A v tom nezajímavém roce jsem přišla na svět.
Nechybělo mnoho a narodila jsem se do bezpečí a pohodlí patricijského domu a můj život se mohl ubírat úplně jiným směrem.
Mým zploditelem byl bohatý a vážený brněnský měšťan Ojíř Lipovský, obětí jehož milostných choutek se stala Mína, oblíbená komorná jeho ženy. Ta tou dobou ležela v horečkách po těžkém porodu a neměla ani tušení, co se za zdí jejího pokoje děje.
Když to za pár měsíců prasklo, on jen pokrčil rameny: „My muži máme přece své potřeby,“ a odešel do cechovního domu, údajně na důležité sezení, ve skutečnosti, aby unikl před hněvem zákonité manželky.
Nechybělo mnoho a narodila jsem se do bezpečí a pohodlí patricijského domu a můj život se mohl ubírat úplně jiným směrem.
Mým zploditelem byl bohatý a vážený brněnský měšťan Ojíř Lipovský, obětí jehož milostných choutek se stala Mína, oblíbená komorná jeho ženy. Ta tou dobou ležela v horečkách po těžkém porodu a neměla ani tušení, co se za zdí jejího pokoje děje.
Když to za pár měsíců prasklo, on jen pokrčil rameny: „My muži máme přece své potřeby,“ a odešel do cechovního domu, údajně na důležité sezení, ve skutečnosti, aby unikl před hněvem zákonité manželky.
Ten se pochopitelně obrátil proti Míně.
Kateřina Lipovská ji dala vyhnat z města a pohrozila jí, že jestli se opováží někdy vrátit, bude na pranýři veřejně bičována za cizoložství.
Kateřina Lipovská ji dala vyhnat z města a pohrozila jí, že jestli se opováží někdy vrátit, bude na pranýři veřejně bičována za cizoložství.
Jen dvě šťastné náhody zabránily tomu, že moje zoufalá matka neskočila i s útěžkem do řeky.
Tu první představovala krutá zima, jež onoho roku potáhla všechna vodstva vrstvou ledu tak silnou, že se jí byl sotva schopen prosekat statný muž, natož hubená dívčina.
Tou druhou byl Johann Arhenius řečený Dobrodruh, který našel promrzlou Mínu v lesích za Brnem a odvedl ji k sobě. Dal jí nový domov i smysl života, a taky lásku, což byla v oněch neklidných dobách plných půtek a násilí komodita všeobecně přehlížená a nedůležitá.
Tu první představovala krutá zima, jež onoho roku potáhla všechna vodstva vrstvou ledu tak silnou, že se jí byl sotva schopen prosekat statný muž, natož hubená dívčina.
Tou druhou byl Johann Arhenius řečený Dobrodruh, který našel promrzlou Mínu v lesích za Brnem a odvedl ji k sobě. Dal jí nový domov i smysl života, a taky lásku, což byla v oněch neklidných dobách plných půtek a násilí komodita všeobecně přehlížená a nedůležitá.
A tak jsem se narodila ne v kamenném domě na brněnském Dolním trhu, ale v lesní chýši, mimo pohodlí a městského ruchu, stranou od lidí. Neboť i Johann Arhenius měl svá tajemství a důvody, proč se držet od Brna dál.
Vyrostla jsem obklopena láskou těch dvou, jako pilná a nadšená žačka svého otce, ranhojiče.
Avšak osud si libuje v rovnováze a za každou šťastnou chvilku si nesmlouvavě nechá zaplatit.
Snad i proto mi černá smrt v jeden jediný den vzala oba rodiče a nechala mě samotnou, jen se znalostmi, jichž jsem nabyla, a pár groši, abych se s životem poprala, jak umím.
A taky, abych splnila poslední matčino přání, jakkoliv to bylo proti mému přesvědčení i všemu, co mě kdy otec učil.
Snad i proto mi černá smrt v jeden jediný den vzala oba rodiče a nechala mě samotnou, jen se znalostmi, jichž jsem nabyla, a pár groši, abych se s životem poprala, jak umím.
A taky, abych splnila poslední matčino přání, jakkoliv to bylo proti mému přesvědčení i všemu, co mě kdy otec učil.
A tak jsem zpátky v Brně - ve městě, kde to všecko kdysi začalo….
...............................................
Thymia stála na dohled městské brány a pozorovala davy proudící dovnitř i ven. Vojáci na koních, sedláci, kupci s povozy vysoko naloženými zbožím.
Tak tohle je to Brno, město, o kterém jí vyprávěli rodiče.
„Nejkrásnější město Markrabství Moravského…i když mě z něho vyhnali,“ říkával Johann Arhenius, a vždycky měl při těch slovech v očích stesk.
„Nejhorší město…protože mě z něho vyhnali,“ říkávala Mína, jeho žena, a vždycky se jí při těch slovech v očích blýsklo zlostí.
„Jednou se tam, Thymio, vypravíš, a pomstíš bezpráví, kterého se na mně dopustili,“ dodávala směrem k dcerce, která tehdy sotva chápala, oč jde.
„Odplata nechť je dílem Jáhovým,“ oponoval otec. „Však víš…“
„Vím, že kdyby Jáh opravdu existoval, takovou nespravedlnost by nedopustil,“ odsekla Mína.
Na to se nedalo nic říct, a otec se obvykle sebral a šel připravovat masti a léčivé sirupy.
To všecko ale bylo dávno. Teď už Thymiini rodiče nežili (proti černé smrti nezabral žádný z otcových léků) a ona tady stála sama, přes rameno plátěnou mošnu s veškerým svým majetkem, a váhala, zda vstoupit či ne.
Tak tohle je to Brno, město, o kterém jí vyprávěli rodiče.
„Nejkrásnější město Markrabství Moravského…i když mě z něho vyhnali,“ říkával Johann Arhenius, a vždycky měl při těch slovech v očích stesk.
„Nejhorší město…protože mě z něho vyhnali,“ říkávala Mína, jeho žena, a vždycky se jí při těch slovech v očích blýsklo zlostí.
„Jednou se tam, Thymio, vypravíš, a pomstíš bezpráví, kterého se na mně dopustili,“ dodávala směrem k dcerce, která tehdy sotva chápala, oč jde.
„Odplata nechť je dílem Jáhovým,“ oponoval otec. „Však víš…“
„Vím, že kdyby Jáh opravdu existoval, takovou nespravedlnost by nedopustil,“ odsekla Mína.
Na to se nedalo nic říct, a otec se obvykle sebral a šel připravovat masti a léčivé sirupy.
To všecko ale bylo dávno. Teď už Thymiini rodiče nežili (proti černé smrti nezabral žádný z otcových léků) a ona tady stála sama, přes rameno plátěnou mošnu s veškerým svým majetkem, a váhala, zda vstoupit či ne.
Vysvětlivky: Jáhem je v tomto alternativním renesančním Brně míněn Bůh (ale na to jste určitě přišli už sami)