Ospalá rána se protahují
v zarputilém podzimu
I staré větve svléknou oděv
a předstíraně hrozí mu
lhostejně hýřit nahotou 
při zapomenutém dešti

 

Rezavý kvítek za klopou,
klobouk z vymlácené slámy
a jednooká poštolka ...
Je důvěrnost mezi námi
když krmím ji v den rozmaru
zbytky svého optimismu

 

To jen já vzdychám po jaru
spadlém na jih (nebo na sever?)
Noc již přestává být krátká
a v defenzivě, bez veder
bdí rozvlněná závojnatka
zda přece jen neutonu
v akváriu šedých iluzí
*