Příběh Thymie, dcery ranhojičovy /9/
Tessa 4.9.2018 | 9:40
Tohle je poslední kousek Thymiina prvného dne v Brně.
A příběh jde dál a proplétá se s dalšími...
Takže - pokud rádi píšete a ve fantazii cestujete v čase do dob minulých, Renesanční království je přesně ttím místem pro vás...
Očipuč se řítil z úřadu kartografa ke svému vozu, div mu srdce nevyskočilo. Při tom stále zděšeně volal: „Můj poklad! Můj poklad!“
U vozu spatřil dívku, kterou ošetřoval a dalšího mladíka, avšak jenom o ně zavadil pohledem a vyskočil do vozu, až mu ruplo v zádech.
Rozklepanou rukou vylovil z kapsy klíče a trvalo notnou chvíli, než se mu klíč podařilo zasunout do bytelného zámku truhly a odemknout. Otevřel víko a pohlédl na její obsah.... a vše bylo na svém místě! Úleva, která jej zaplavila, byla nepopsatelná. Zatočila se mu hlava. Podlomila se mu kolena a v náhlém návalu slabosti si hrcnul si na zem. Vytřeštěné se podíval na dívku a mladíka a zaklapal pusou, jako by chtěl něco říct, ale z úst kromě chrčivého vzdechu nevyšla ani hláska
U vozu spatřil dívku, kterou ošetřoval a dalšího mladíka, avšak jenom o ně zavadil pohledem a vyskočil do vozu, až mu ruplo v zádech.
Rozklepanou rukou vylovil z kapsy klíče a trvalo notnou chvíli, než se mu klíč podařilo zasunout do bytelného zámku truhly a odemknout. Otevřel víko a pohlédl na její obsah.... a vše bylo na svém místě! Úleva, která jej zaplavila, byla nepopsatelná. Zatočila se mu hlava. Podlomila se mu kolena a v náhlém návalu slabosti si hrcnul si na zem. Vytřeštěné se podíval na dívku a mladíka a zaklapal pusou, jako by chtěl něco říct, ale z úst kromě chrčivého vzdechu nevyšla ani hláska
Frankův zájem se rázem přenesl z bolavého palce na starého muže.
To je teda nápad, vykřikovat za bílýho dne uprostřed města cosik o pokladu, potřásl hlavou. Copak ten člověk nemá tucha, že tyhle zvěsti jsou rychlejší než poštovní holubi? Jak dlouho asi potrvá, než se donesou do Stínova a přitáhnou ne přitroublý chmatáky, ale opravdický hrdlořezy...a pak ádié, rozluč se nejen s pokladem, ale taky se životem... I když s tímhle dědou asi moc práce mít nebudou, ten vypadá, že zaklepe bačkorama sám a brzo....pomyslel si při pohledu na starcovu bledou tvář a vytřeštěné oči.
"Kleplo ho, že jo..." řekl a nebyla to otázka jako spíš konstatování.
To je teda nápad, vykřikovat za bílýho dne uprostřed města cosik o pokladu, potřásl hlavou. Copak ten člověk nemá tucha, že tyhle zvěsti jsou rychlejší než poštovní holubi? Jak dlouho asi potrvá, než se donesou do Stínova a přitáhnou ne přitroublý chmatáky, ale opravdický hrdlořezy...a pak ádié, rozluč se nejen s pokladem, ale taky se životem... I když s tímhle dědou asi moc práce mít nebudou, ten vypadá, že zaklepe bačkorama sám a brzo....pomyslel si při pohledu na starcovu bledou tvář a vytřeštěné oči.
"Kleplo ho, že jo..." řekl a nebyla to otázka jako spíš konstatování.
"Já nevím," řekla Thymia.
V hlavě jí zazněl otcův hlas: Mrtvice má tři příznaky,které se vyskytují společně a nedělitelně - spadlý koutek úst, na téže straně těla nemožnost ovládat údy a neschopnost mluvit... Ten spadlý koutek chyběl, takže tu byla naděje.
"Spíš to vypadá na slabé srdce."
Klekla si k ležícímu muži.
"Pane, slyšíte mě? Můžete hýbat rukama?"
Vzala jej za ochablé zápěstí, ale z nitkovitého pulsu, který se chvílemi skoro ztrácel, nedokázala nic vyčíst.
V hlavě jí zazněl otcův hlas: Mrtvice má tři příznaky,které se vyskytují společně a nedělitelně - spadlý koutek úst, na téže straně těla nemožnost ovládat údy a neschopnost mluvit... Ten spadlý koutek chyběl, takže tu byla naděje.
"Spíš to vypadá na slabé srdce."
Klekla si k ležícímu muži.
"Pane, slyšíte mě? Můžete hýbat rukama?"
Vzala jej za ochablé zápěstí, ale z nitkovitého pulsu, který se chvílemi skoro ztrácel, nedokázala nic vyčíst.
Že nic není v pořádku, natož v nejlepším, si Markvart uvědomil v momentě, kdy vyběhl ven a uviděl ležícího starcee a Thymiu, která jej držela za zápěstí.
Obrátila k medikovi oči s němou prosbou o pomoc.
No skvěle! pomyslel si. A co teď?
Obrátila k medikovi oči s němou prosbou o pomoc.
No skvěle! pomyslel si. A co teď?
Svět se s Očipučem míhal ze strany na stranu. Nejdříve nad sebou viděl nepočítaně mnoho hlav, následně jich bylo šest… až se nakonec kolotoč ustálil na třech hlavách. Hlavu, která k němu byla nejblíže, poznal. Byla to ta, kterou ošetřoval.
Očipuč se zhluboka nadechl. Poslechl hlas dívky, zahýbal rukama a roztřeseně řekl: „N-nic to není, je-jenom asi… trocha šoku… už jsem si myslel, že-že ukradli můj op-optický drobnohled…“ koktal a rukou slabě mávl k objemné otevřené truhle, kde bylo možné spatřit přístroj, po stranách utěsněný slámou, aby se během cesty v truhle nepoškodil.
Šok postupně odezníval, ale to neznamenalo, že by snad byl lékař v klidu. Měl kolem sebe tři neznámé lidi a cítil se velice nervózně. „K-kdo jste? A c-co se stalo?“ zeptal se a nedůvěřivě si je prohlížel.
Očipuč se zhluboka nadechl. Poslechl hlas dívky, zahýbal rukama a roztřeseně řekl: „N-nic to není, je-jenom asi… trocha šoku… už jsem si myslel, že-že ukradli můj op-optický drobnohled…“ koktal a rukou slabě mávl k objemné otevřené truhle, kde bylo možné spatřit přístroj, po stranách utěsněný slámou, aby se během cesty v truhle nepoškodil.
Šok postupně odezníval, ale to neznamenalo, že by snad byl lékař v klidu. Měl kolem sebe tři neznámé lidi a cítil se velice nervózně. „K-kdo jste? A c-co se stalo?“ zeptal se a nedůvěřivě si je prohlížel.
Optický drobnohled? Co to k čertu může být? pomyslel si Markvart, ale nahlas se nezeptal.
Místo toho řekl: "Co se stalo? Jen taková drobná lapálie, zasmějete se, až vám to budeme vyprávět. A kdo jsme? Tohle je Thymia, Franek a mé jméno zní Markvart, pro přátele Marek. Jsem medicus a, kdybyste si přál, mohu na tu vaši slabost a pro posílení srdce připravit něco tinktury z náprstníku, kterážto se v podobných případech velice osvědč..."
Místo toho řekl: "Co se stalo? Jen taková drobná lapálie, zasmějete se, až vám to budeme vyprávět. A kdo jsme? Tohle je Thymia, Franek a mé jméno zní Markvart, pro přátele Marek. Jsem medicus a, kdybyste si přál, mohu na tu vaši slabost a pro posílení srdce připravit něco tinktury z náprstníku, kterážto se v podobných případech velice osvědč..."
"Já myslím,"přerušila jeho tirádu Thymia, "že tady pán ví sám nejlépe, jakého léku užít. Je totiž ranhojič."
"Jo? A jak to víš?" zeptal se Franek.
"Protože..."
Dívka se zarazila a zrudla. Nechybělo mnoho a prořekla by se, že slídila ve starcově voze.
"Protože mi ošetřil tohle," znovu se opatrně dotkla svého čela.
Dívka se zarazila a zrudla. Nechybělo mnoho a prořekla by se, že slídila ve starcově voze.
"Protože mi ošetřil tohle," znovu se opatrně dotkla svého čela.
"Aha. tak to by mi moh dát něco na můj palec, když jsem mu zachránil ten jeho poklad, ne?" zamumlal Franek.
Ranhojič? Který má ve voze přístroj, o kterém nemám ani páru, k čemu by mohl sloužit? To určitě...
"V prvé řadě by si měl odpočinout a nabrat sil," řekl Markvart.
"Rádi vás dopravíme do vašeho domu..." sklonil ke starci a vzal ho pod rameny.
"Pojďte, pomohu vám vstát. Pomalu, opatrně. Už je to dobré? Netočí se vám hlava?"
"Děkuju, už je to lepší,“ pravil Očipuč.
Nyní už stál jistěji, což bylo dost možná způsobeno i tím, že byl podpírán mladíkem, který si říkal Markvart.
„Ano, já jsem ranhojič. Lékař Veleslavím Očipuč studovaný na univerzitě v daleké Alexandrii… No, domů. Nejsem odsud, ale z Moravsko-Třebovského panství, kde mám lékařskou praxi… Poslyště, jestli chcete, můžete mě doprovodit do jednoho domu, má tam pobývat jeden učenec, se kterým bych rád mluvil,“ řekl, zadíval se na přítomné tváře a dodal k Frankovi: „A ten váš palec můžu ošetřit.“
„Nebo že bych se nejdříve někde ubytoval?Prý snad v nějakém Plném břich by to šlo. Nebo máte nějaký jiný nápad? Co myslíte?“
"Tedy ne obyčejný ranhojič, ale opravdový lékař, vzdělanec," řekl s úctou Markvart. "Také bych rád jednou toho postu dosáhl, želbohu musel jsem svá studia na Karlově universitě načas přerušit a odjet do Brna, abych zde vypořádal jisté rodinné záležitosti. Ale počítám, že se vbrzku vrátím zpátky na fakultu. ...Ubytovat říkáte? Ano, myslím, že Plný břich je dobrá volba, říkají, že jídlo je tam chutné a slamníky téměř prosty štěnic. Ale teď, v čase trhu, může být o volné místo nouze."
"Mistr Graywolff, zdejší mentor, mi poradil, že tu mají stan pro nově příchozí," vmísila se do debaty Thymia. "Já přišla taky do Brna dneska a zrovna jsem tam měla namířeno,když mě zastihla ta bouře. Jenže..." zarazila se, "zmínil se také, že tomu místu zdejší říkají slum. Nevím úplně přesně, co to slovo znamená, ale přijde mi, že pro muže jako jste vy,to možná nebude příliš vhodné ubytování. Ale snad vám poradí onen učenec, za kterým máte namířeno..."[
"Anebo by pan doktor moh spát u nás,"utrousil Franek jakoby mimochodem. Provokativně si prohlížel bolavý palec, ignoruje přitom Markvartovo zuřivé vrtění hlavou.
„Inu, proč ne, mohu bydlet u vás, jestli tam pro mě máte jednu samostatnou místnost, kde bych mohl přebývat a bádat. Mnoho peněz nemám, ale mohu zaplatit případnou léčbou nemocí a úrazů, bude-li třeba… a teď mi ukažte palec…“
„… hm, hm,“ pěkně jste si ho obrazil…“ jemně palec prohmatal, aby zjistil, jestli není zlomený. Zjistil, že ne, tak z brašny vytáhl malou dřevěnou mističku překrytou plstěným uzávěrem, který sundal. Vozem se rázem linula vůně kostivalové masti. Natřel ji na palec a rychle ho zafačoval lněným plátnem coby obvazem.
„Tak, palec pokud možno nezatěžovat, asi týden to bude bolet, v dalším by to mělo ustávat a brzy byste měl být v pořádku… další prosím!“ řekl zcela bezděčně, jak se zabral do té rutiny… když v tom si uvědomil, že není u sebe ordinaci… „ehm, teda jestli ještě někdo máte něco… jinak můžeme vyrazit, že bych se ubytoval…“
„… hm, hm,“ pěkně jste si ho obrazil…“ jemně palec prohmatal, aby zjistil, jestli není zlomený. Zjistil, že ne, tak z brašny vytáhl malou dřevěnou mističku překrytou plstěným uzávěrem, který sundal. Vozem se rázem linula vůně kostivalové masti. Natřel ji na palec a rychle ho zafačoval lněným plátnem coby obvazem.
„Tak, palec pokud možno nezatěžovat, asi týden to bude bolet, v dalším by to mělo ustávat a brzy byste měl být v pořádku… další prosím!“ řekl zcela bezděčně, jak se zabral do té rutiny… když v tom si uvědomil, že není u sebe ordinaci… „ehm, teda jestli ještě někdo máte něco… jinak můžeme vyrazit, že bych se ubytoval…“
"Asi bych vás měl,pane, upozornit," ujal se slova opět Markvart,"že v uličce, kde Franek bydlí, není dvakrát bezpečno."
Teď zase pro změnu on ignoroval zlostný chapcův pohled a klidně pokračoval:
" Za jeho mámou chodí občas různí kunčofti, z nichž mnozí by klidně prodali vlastní dítě za pět grošů.Krom toho, komůrka, kterou vám hodlal velkoryse přepustit,má oknénko velikosti střílny, takže zde váš přístroj, jenž, jak usuzuji, potřebuje ke své činnosti světlo, nemusel fungovat. Měl bych jiný návrh - zkuste přece jen ten Plný břich. My s Frankem vám přes noc ohlídáme vůz, neboť vynášet tuto objemnou truhlu do pokoje v hostinci by mohlo přilákat pozornost nekalých živlů. V nejbližší době, dost možná už zítra, budete mít k dispozici lepší bydlení. Skončí totiž moje dědické řízení ohledně domu na Velkém náměstí, a jakmile se stanu jeho majitelem, jak mi po právu náleží, bude mi ctí vás v něm přivítat. Je to velký dům, s dostatkem světla, místa i soukromí."
"Proč jsi mi neřekl, že budeš mít dům?" vyhrkl Franek.
"Protože to nebylo jisté a protože ti do toho nic není," odsekl medicus a obrátil se k Očipučovi: " Přijímate, pane, můj návrh?"
"Protože to nebylo jisté a protože ti do toho nic není," odsekl medicus a obrátil se k Očipučovi: " Přijímate, pane, můj návrh?"
„Eh, dobrá tedy, přijímám vaši nabídku a zatím se tedy ubytuju v Plném Břichu,“ odpověděl Očipuč a dodal: „Tak mě tam vyhledejte, až budete mít všechno zařízeno… i nabídku, že pohlídáte vůz, moc rád přijímám…“
Nasedl na vůz a při tom doufal, že v Břichu nebude moc draho, a že mladík bude mít dům brzy k dispozici. Kromě svého lékařského umění toho vskutku neměl mnoho co nabídnout.
„No a vám všem děkuju, jestli jste zachránili můj vůz i s přístrojem. Jsem vaším dlužníkem. Kdybyste něco potřebovali, klidně si řekněte. Když to bude v mých silách, rád vyhovím... a pár grošů navíc bych snad přece jenom pro dnešek měl, kdybyste si v hospodě chtěli dát pořádnou večeři...“
Opratěmi pobídl koně a vyrazil ke zmíněnému hostinci.
Nasedl na vůz a při tom doufal, že v Břichu nebude moc draho, a že mladík bude mít dům brzy k dispozici. Kromě svého lékařského umění toho vskutku neměl mnoho co nabídnout.
„No a vám všem děkuju, jestli jste zachránili můj vůz i s přístrojem. Jsem vaším dlužníkem. Kdybyste něco potřebovali, klidně si řekněte. Když to bude v mých silách, rád vyhovím... a pár grošů navíc bych snad přece jenom pro dnešek měl, kdybyste si v hospodě chtěli dát pořádnou večeři...“
Opratěmi pobídl koně a vyrazil ke zmíněnému hostinci.
"Možná jindy, ale děkujeme za nabídku," zavolal Markvart za odjíždějícím lékařem a obrátil se k Thymii.
"Nebudeme starému pánovi tahat groše z kapsy. Ale na večeři bych vás pozval rád. Půjdete?" zeptal se a doufal, že na něm není znát, jak moc si přeje, aby neodmítla.
"Nebudeme starému pánovi tahat groše z kapsy. Ale na večeři bych vás pozval rád. Půjdete?" zeptal se a doufal, že na něm není znát, jak moc si přeje, aby neodmítla.
Což ona přesně učinila.
Jestliže se po boku mladého medika na okamžik zasnila, zmínka o dědictví ji vrátila na pevnou zem.
Jestliže se po boku mladého medika na okamžik zasnila, zmínka o dědictví ji vrátila na pevnou zem.
On je měšťan s vlastním domem a ona...? Přišla z lesů a zase se do nich vrátí, jen co splní matčino poslední přání.
Ne, to by nefungovalo. A Thymia nechtěla být nic dlužna, ani tu večeři ne.
"Díky, nemám hlad," zavrtěla hlavou.
Ne, to by nefungovalo. A Thymia nechtěla být nic dlužna, ani tu večeři ne.
"Díky, nemám hlad," zavrtěla hlavou.
"Zato já jo," prohlásil Franek.
"Od rána jsem nic nejed...to jabko se nepočítá," střelil po Thymii uličnickým pohledem. "A klidně zvládnu i její porci."
"Od rána jsem nic nejed...to jabko se nepočítá," střelil po Thymii uličnickým pohledem. "A klidně zvládnu i její porci."
"O tom nepochybuju."
Medicus sáhl do váčku u pasu a vyndal pár drobných mincí. "Tumáš, kup si chleba, než pekař zavře krám, a upaluj domů, ať máma nemá starost."
Medicus sáhl do váčku u pasu a vyndal pár drobných mincí. "Tumáš, kup si chleba, než pekař zavře krám, a upaluj domů, ať máma nemá starost."
"Domů? A co ten vůz? Měli jsme ho hlídat spolu. Slíbils to přece starýmu pánovi..." namítl Franek.
"To zvládnu sám. A teď už syp!"
"To zvládnu sám. A teď už syp!"
"Půjdu s tebou, Franku. Aspoň mi ukážeš ten slum, kde dneska přespím. Nějak si nepamatuju, že bychom kolem něčeho takového odpoledne šli," řekla Thymia.
"Můžu vás tam doprovodit, jestli chcete," řekl Markvart chvatně.
Vůbec se mu nelíbila představa, že bude dívka nocovat mezi tou nově příchozí verbeží, jak je v duchu nazýval.
Už zapomněl, jak byl sám před půl rokem, v únorových mrazech, rád za tuhle skromnou střechu nad hlavou. Cestou do Brna ho tenkrát okradli, a tak ve slumu strávil pár nocí, než si našel práci a mohl si dovolit o něco slušnější bydlení.
"Můžu vás tam doprovodit, jestli chcete," řekl Markvart chvatně.
Vůbec se mu nelíbila představa, že bude dívka nocovat mezi tou nově příchozí verbeží, jak je v duchu nazýval.
Už zapomněl, jak byl sám před půl rokem, v únorových mrazech, rád za tuhle skromnou střechu nad hlavou. Cestou do Brna ho tenkrát okradli, a tak ve slumu strávil pár nocí, než si našel práci a mohl si dovolit o něco slušnější bydlení.
"Ale ty nemáš čas, přece musíš, pane Markvarte, hlídat ten vůz, ne?" ušklíbl se poťouchle Franek a bez okolků popadl Thymii za ruku. "Pojď, ukážu ti, kde to je."
Markvart se po něm za tu drzost rozehnal, i když si byl jist, že kluk stejně rychle uhne a pohlavek nedopadne, kam má. Už s tím měl zkušenosti.
"A uvidím vás ještě, Thymio?"
Medicus to evidentně nechtěl vzdát bez boje.
"A uvidím vás ještě, Thymio?"
Medicus to evidentně nechtěl vzdát bez boje.
Thymii to pobavilo. A potěšilo, proč si to nepřiznat.
"Bezpochyby," usmála se." Hodlám se tu nějakou dobu zdržet a Brno není tak velké, abychom na sebe někdy někde nenarazili. Jáh s tebou, pane..."
"Bezpochyby," usmála se." Hodlám se tu nějakou dobu zdržet a Brno není tak velké, abychom na sebe někdy někde nenarazili. Jáh s tebou, pane..."
Markvart se díval za odcházející dívkou, dokud i s Frankem, vykračujícím si hrdě po jejím boku, nezmizela za nejbližším rohem, a pak se s povzdechem vydal k Plnému Břichu. Slib je slib.
Jak říkal jeden jeho dobrý přítel: Ani Jáh, ani peníze či moc - ale toliko sliby, které dodržíš, drží v téhle nanicovaté době pohromadě naše bídné existence i celý svět.
Jak říkal jeden jeho dobrý přítel: Ani Jáh, ani peníze či moc - ale toliko sliby, které dodržíš, drží v téhle nanicovaté době pohromadě naše bídné existence i celý svět.
Šeřilo se.
Obloha se znovu zatáhla, a brněnské ulice, do nichž padal soumrak, potemněly rychleji a více než obvykle.
"Tak jsme tu," řekl Franek, když došli k obrovskému stanu. Zevnitř se ozývala mumlavá směsice hlasů.
"Dávej tam na sebe bacha, a tu mošnu si polož pod hlavu, nebo tě okradou dřív, než odchrupeš první veršík. A kdybys někdy něco potřebovala, tak bydlím v Jirchářský uličce..."
Obloha se znovu zatáhla, a brněnské ulice, do nichž padal soumrak, potemněly rychleji a více než obvykle.
"Tak jsme tu," řekl Franek, když došli k obrovskému stanu. Zevnitř se ozývala mumlavá směsice hlasů.
"Dávej tam na sebe bacha, a tu mošnu si polož pod hlavu, nebo tě okradou dřív, než odchrupeš první veršík. A kdybys někdy něco potřebovala, tak bydlím v Jirchářský uličce..."
"...kterou zcela jistě najdu po čichu," usmála se Thymia.
"Právě, že né, " poškrábal se Franek na nose. "Tam nikdo nevydělává kůže už hezky dlouho. Městská rada všecky nechala vystěhovat za hradby, až ke Kopáčovu. Moc to prej smrdělo těm jejich nóbl nosánkům,říkala máma. Ale pěknej kabátec z měkkoučký kůže, ten si rád oblíkne každej...No, každopádně, je to ulička za kostelem, na tu se lehko doptáš."
"Doptám.Určitě se u vás ukážu. Dobrou noc, Franku, a díky za všecko."
Thymia zlehka protřepla Frankovy rozčepýřené vlasy a vešla do stanu.
Puch, které ji udeřil do nosu, by se dal krájet.
Thymia zlehka protřepla Frankovy rozčepýřené vlasy a vešla do stanu.
Puch, které ji udeřil do nosu, by se dal krájet.
Když se trochu rozkoukala, zjistila, že vnitřek je proutěnými zástěnami rozdělen na množství malých kójí, jejichž jediným vybavením byla pletená rohož a malá hromádka slámy.
Pomalu procházela stanem a nakukovala do nich, ale skoro všechny byly obsazené. Někteří nájemníci už spali,v polotmě podobni nehybným chrápajícím balíkům, jiní spolu rozprávěli, další se hádali, ale všechny oči se po dívce otočily bez valného zájmu. Až na jedny.
Konečně našla jedno místo volné. Zahrabala mošnu do slámy a schoulila se do klubíčka kolem ní.
Byl to vážně den nabitý událostmi, pomyslela si, než jí únavou klesla víčka a ona upadla do.spánku jako do hluboké studny.
Její poslední jasná myšlenka patřila Markvartovi.
Pomalu procházela stanem a nakukovala do nich, ale skoro všechny byly obsazené. Někteří nájemníci už spali,v polotmě podobni nehybným chrápajícím balíkům, jiní spolu rozprávěli, další se hádali, ale všechny oči se po dívce otočily bez valného zájmu. Až na jedny.
Konečně našla jedno místo volné. Zahrabala mošnu do slámy a schoulila se do klubíčka kolem ní.
Byl to vážně den nabitý událostmi, pomyslela si, než jí únavou klesla víčka a ona upadla do.spánku jako do hluboké studny.
Její poslední jasná myšlenka patřila Markvartovi.