Jdou zvolna nemusí mít strach,
strach, že zmeškají své stáří,
v překlopených miskách vah
dny, nezbední bakaláři,
již nezakrouží kolem nich
uvázlí v loňských závějích
 
Jen zvolna, co jiného zbývá,
nikým nevěnčené hlavy
hroudy zborceného zdiva
květ šeříku kde nerezaví,
kde i soumrak pozdních dní
má předplacené zpoždění
 
Pro dva zatoulané hlasy,
podzimem dunící sudy
co sladká žízeň žádala si,
pro nikdy nezeptané kudy
vlát má postříbřená hříva
Jen zvolna, v krbu dohořívá
*