na klubku času málo příze zbývá
co příběhy utkány jsou z ní
pozdní verš na struně poslední
noty sprejem na okraji zdiva
 
do posledních jisker od kladiva
kováře mostu k víry prameni
kde mamon, motto lidských mámení
pravdy vah již misky nerozkývá
 
a nebe, kde právě ustýlají
pro čerstvě probuzené hvězdy
hluchých nocí marnosti a pláče
 
modliteb řazených v jinotaji
v pokleku schodů za přejezdy
sběračů klásků rozsévače
*