Já bývám k smrti unavena
často se budím s představou
že všechny dobré skutky ve mně
s mým probuzením odplavou
 
A jaro už mě nenaplní
jaro už nemá žádných sil
nepookřívám na výsluní
paprsek jak by z ledu byl
 
Studené dnešky, chladné zítřky
do toho pouze skon a zmar
zastaví to snad jen skok z výšky
 
jenže to člověk ztrácí tvar….