Soumrak v sněhu na polštářku
cestou kol zámecké zdi
Špatné místo pro stopařku,
tudy nikdo nejezdí
 
Tak proč tam stála?
 
Štíhlá, vlasy po ramena,
na místě co Bůh opustil,
spíše Múza nežli žena
Snad osudu má změnit cíl
 
Šátkem z veršů na mě mávla
v zraku prosbu, v gestu styl,
zpětný pohled do zrcadla
signál, abych zastavil
 
V rozpacích, tak váhám chvíli,
nejistotu rozhod mráz
či vloček sněhu podtón bílý
co vítr z řas jí nesetřás?

***
Ve sněhu jen stopy zbyly
že optický to nebyl klam
Svých cest již se blížím k cíli...
 
Ten šátek z veršů dosud mám!
**