Měl štíhlé ruce klavíristy
a klavír… to byl jeho svět
ve kterém cítil se tak jistý.
Všechno co hrál, znal nazpaměť.
 
Jak roky jdou, i klavír stárne
a klavírista stárne s ním.
Za sebou má své roky zdárné,
před sebou pouze vlastní stín.
 
Hraje jen pro sebe a známé,
večer má v prstech křeč a třes
to jak mu hudba ruce láme.
 
Však on s ní stoupá do nebes…