Čistotou smíchu převoníš

marockou kávu lilie

i jarmareční stánek s mýdly v Třeboni

a každý pouhý centimetr slabý

se do mě ukládá a vrství

jak sediment na Labi

a v časech neútěšných myslí by slib byl

vetchý stařec na chůdách

tvá řeč má chuť až „Ó ne..." „Ach..."

třebaže slova jsou jen žabky na hladině

až budem babky nahlas bys křikla „I ne!"

„Mlč jen!" a smála se jak vždycky

téměř až nevěřícně že tolik lze

že vrásek kolize na čele a kolem nosu ti rozečtou příběh

se hrou o tvůj osud a ty jej s nonšalancí přehlédneš

břeh led tneš

a vykrojíš smíchu dýkou do dne bílou košili na šňůře u zašlého nádražního domku

a všechno ostatní se dá zahodit a zapomenout u piva

jen tohle si vezmeš s sebou až jednou přijde bleskurychlá retrospektiva

a budeš vědět víc

než všichni živí

kdy ví