kdy zas potkám starou partu naši

za stoly bez ubrusů, bez kvítí,

při poetickém mariáši

zas do tmy lustr kdy se rozsvítí

 

kdy dobrá mysl propojí se kruhem

a tíha srdcí vzdá své šelesty

kdy tesknota, co ve verších tu hudem,

odpadne jak knoflík od vesty

 

kdy kapky strachu neorosí čela 

a v chladném vínu jiskra zasrší,

zjihlý hlas vzedme se do tremola

pro nádech vítězného čtyřverší

*