Olše první vzdala listy
zas podzim zívnul ve stínu
Rybáři břeh opustili

samec vydry, potměšilý,
plouživý krok, bez kořisti
kachna čeří hladinu

I měsíc chtěl být na jevišti
mistr setmělého bdění
pozdním doprovázen pěvcem

Vítr rozmáchl se štětcem,
reflexy vln balvan tříští
trapný fušer do umění

Snad pro všednost okamžiku,
bez starosti o den příští
stud obarvil jeřabiny

Trojrozměrné gobelíny…
Co nabídnou nostalgiku
kromě spadaného listí?

*