Zas den světla bez zhasnutí,
šero podzimního kina,
vzkaz, který jen stěží čteme 
ze rtů průvodkyně němé
Zas den, kdy se rozvzpomíná
na žár nevyhaslé huti

v zátiší zazděných oken 

Klíč strun pozdní barkaloly
a čas, který přidal vrásku
božích mlýnů na zakázku
proher s karetními stoly

Zdá se dosud  nepochopen

ve křoví ten z veršů šátek
zapomenut po mši ranní
v poli víry na úvrati
Zas, jak dnes, jím zamávám ti,
minci pravdy stisknu v dlani,
minci odložených splátek
*