Dějiny mají tvář cynika,
když mísí popel límců hnědých košil
s odznaky za statečnost

Vysmívají se patosu
klíč propadl zámkem,
ani se neotočil
za projevu
vznosných slov
dojetí

Už tolikrát z plivanců
uhnětli polibek
a ódy kompostovali
za potlesku krtků,
kteří nikdy nespatří
podstatu

Někdo popotáhl nosem
zítřek
o dvě vlnové délky níž,
to aby nevynesl spaní

po flámu