Když se noc hvězd a komet straní,
jež ve snách dloubou starý dům
v náruči cest, jež ze dvou strání
zavanou volbou Paridů

Potom už spí jen ten, kdo tuší,
že ať se vydá kamkoli,
vydrží spíš tvář bez retuší
než Atlantida s atoly

Ví, že z těch tří to ve dvou hlodá,
ať již si zvolí rozum, žár
bitev či hřích být lásce oddán,
osud ho skolí: lovu zdar

Sklidí, co hnít chce, jen to raší,
a před čím neměl úniků.
Na amonit se časem snáší
nabídka země: kůň či kůň

V obou je stín, co hradby plaší,
v krvi se koupou otrok, pán.
Od pověsti byl vládce radši
pro ženu skoupou podkopán

Když se noc dne a jitra straní,
co svírá v pažích šerý dům,
nerozhodne se zítra za ni.
Ona den zpraží: Nepřijdu