Hnalo se přítmí na pobřeží smíchu,
Jorgeho odkaz v láhvi spočinul,
byli jen lidmi v rajském akrostichu,
kde slepé rytmy tančí po Jerichu,
a kde se po pás noří oči nul

Věřili v soulad protichůdných kýlů,
sraženi bahnem zášti bez čela,
Antikrist žmoulá drama bez omylů,
kde horko pro chlad dáví bez rozdílu
tvář, která prahne, tvář, co brečela

Za to, že touží spojit různou víru,
sraženi bleskem v dýmu zlovůle,
vyhasnou v louži nepřejících virů,
kolem nichž krouží tóny od klavíru
pro den, jenž steskem bude rozpůlen

Stěžeň, co hořel krví trosečníků
kosených Martem, nebo krutou, já
uviděl moře, Venuší, jež v křiku
oděná spoře voní po šeříku,
kde každé parte zdobí: Utoya