S úsměvem stroje, který na displeji
stvrzuje všemi chtěný čas,
osud jí projel, ještě teď se chvějí
ti, jež bil k zemi bez příkras

Z výrazu zmizel patron sebejistých,
jednotkou štvance bývá zmar,
zalévá svízel, přitom trhá listy
jako kus žvance, jako cár

Mraky, co na dno poutá apatie,
vydechnou z duhy pestrý svět,
všechny sny zvadnou, skrytá úzkost sryje
„já“ někým druhým. Bez diet

Vždy když strach citům vinu ordinuje
a touhu utéct zhatí zvyk
nehnout se z bytu, kde se rodí sluje,
tam se pak štulec zakřiví

Uzamkla vzpouru nejspíš do garáže,
toužila vymést bludný kruh,
kárána pro vrub nechala se srážet

duševní incest, cudný bůh