Lidová moudrost říká, že jeden nikdy neví, co se může přihodit. A lidová moudrost má pravdu. Nemohl jsem vědět, co se přihodí potom, když jsem si přečetl podivný nápis na lavičce v parku. Jsem normální, obyčejný muž, blíží se mi padesátka, jsem rozvedený a občas trpím mírnou depresí. Rád se procházím v našem parku a čtu nápisy na lavičkách. Každá lavička má nápis, a všechny ty nápisy jsou stejné. “Láskyplně vzpomínám na …,  který byl/byla můj/moje milující manžel/manželka/matka/otec atd. Jeho/její památka vždy zůstane v mém srdci.“  To si nemůžou vymyslet něco nového? Něco trochu originálního? Nicméně jednou jsem si přečetl něco, co bylo opravdu originální: 
“Láskyplně vzpomínám na svého manžela, kterého alkohol zabil neobvyklým způsobem. Více se můžete dovědět na …,“ a následovala  e-mailová adresa.
 
Kterého alkohol zabil neobvyklým způsobem? Otrava alkoholem nebo nehoda způsobená opilostí by nebylo nic neobvyklého. Nedalo mi to, zapsal jsem si tu adresu a večer jsem poslal následující e-mail:
“Vážená paní,
přečetl jsem si váš nápis na lavičce a zvědavost mi nedala, musím se zeptat: Jakým způsobem alkohol zabil vašeho manžela? 
Podepsán: Návštěvník parku.“ 
Odpověď přišla hned.
“Vážený návštěvníku parku,
bude lepší, když si o tom pohovoříme po telefonu. Moje číslo je: …“
Zavolal jsem a po chvilce obvyklých zdvořilostí mi ta paní řekla:
“Abych odpověděla na vaši otázku: můj manžel byl zabit velikou lahví vína.“
“Velikou lahví vína? Jak?“
“Spadla mu na hlavu.“
“Odkud spadla?“
“Ze stropu.“
“Váš manžel byl zabit velikou lahví vína, která na něj spadla ze stropu? Bylo snad u vás nějaké zemětřesení?“
“Ne, utrhla se kladka.“
“Vy jste používali kladku na zvedání vína ke stropu?“
“Může se vám to zdát zvláštní, ale má to jednoduché vysvětlení. Můj muž vyráběl víno ve velikých, 25 litrových lahvích. Když víno vykvasilo, museli jsme ho zvednout na vyšší polici, abychom ho mohli slít do normálních vinných lahví. Dříve jsme tu velikou láhev zvedali spolu, ale pak jsem měla operaci boku a nemohla jsem nic těžkého zvedat. Proto můj manžel přidělal na strop kladku na zvedání té láhve, ale kladka praskla, zrovna když byl pod lahví. Tak teď to víte.“
“To je neuvěřitelné, že se něco takového mohlo stát. Vyrábíte pořád ještě víno?“
“Ne, kladka je rozbitá“
“Chcete abych vám ji spravil? Na takové věci jsem šikovný.“
“To by bylo od vás hezké.“
 
Příští sobotu odpoledne jsem zazvonil u dveří na dané adrese a milá paní asi tak mého věku mi otevřela.
“Dobrý den, pojďte dál. Jmenuji se Alice.“
“Josef, těší mě.“
Alice mě zavedla do sklepa, kde rozbitá kladka pořád ještě visela u stropu. 
“To je ta kladka, že?“ ukázal jsem na strop.
“Ano, ale nejdříve ochutnáme vino, jestli stoji za to ho pořád ještě vyrábět.“
Víno bylo velice dobré, Alice by každopádně měla pokračovat v jeho výrobě. 
“Můžu vám tu kladku spravit, ale stejně budete potřebovat dva lidi. Jeden, který bude držet provaz, a druhý, který vsune láhev na polici. Hlásím se jako dobrovolník.“
“V tom případě nebudu potřebovat kladku. Můžeme zvedat láhev spolu.“
“A co váš bok?“
“Už se zahojil.“ 
 
Od toho dne, čas od času a s přibývající frekvencí, navštěvuji Alici. Jdeme do sklepa, zvedáme láhve a někdy do sebe trochu vrazíme. Pak vypijeme příliš mnoho vína, takže nemůžu řídit a zůstanu u ní přes noc. Jak už jsem řekl na začátku, jeden nikdy neví, co se může přihodit. Zvláště, když jde o dělání vína.