Strhané ploty, záhon pošlapaný,
vichřice s bouří smetla kořínky
naděje pro ty urozené panny,
zimou se mhouří jako modřinky

Do jícnu srpna hlína znenadání
sýkorkám plní okraj krmítka.
Doba je trpná, šrámy ostnem daní,
z ran dělá zrní, dupe po kytkách

Bratříček těsnil vrátka na petlici,
povodeň trhá paty v holínkách
na pitoreskní blátem srostlou píci,
odkvetla srha a s ní vzpomínka

Dávají klíče vládcům samozvaným,
stěny se vzdají, když k nim prosákne
(neschopná křičet) voda kalné vany
ve tvářích zrají prohry od akné

Svíravý obraz, prý již přebarvený,
promluvil řečí kapek z chodníku.
Čas nejde okrást ani splatit věny,
vždyť není něčí, plyne odnikud

Strhané ploty s cenou za bezpečí,
nebude věčné ani pro příště.
O granát boty tře, kdo zabezpečí,
že v zubu mléčném bude odjištěn