John se cítil velice nešťastný. Byl to jeho první den v důchodu a on došel k závěru, že jeho život neměl smysl, že ho promarnil. 
“Můj život neměl smysl,“ prohlásil hlasitě, tak, aby to jeho žena Mary slyšela.
“Co blázníš? Je to tvůj první den volna, měl bys být rád. Můžeš ráno dlouho spát, nemusíš se starat o to, co řekne šéf, jestli vyjde rozpočet, co udělá konkurence a tak dále. Teď si můžeš užívat výsledky své dlouholeté poctivé práce,“ odpověděla Mary, která se příliš nestarala o smysl života.
“A co je výsledek mé dlouholeté poctivé práce? Zlepšil jsem život na světě?“
“Samozřejmě, že jsi ho zlepšil. Máš rodinu, naše děti mají svůj vlastní život, jsou v něm úspěšní, co bys chtěl víc?“
“Neměl by život být víc než jen rodina?“
“To nevím, mně rodina stačí.“
 
Mary rodina stačila, ale Johnovi ne. Chtěl něco víc, ale otázka byla: co víc a kde to získat? V podobných situacích lidé často hledají odpověď v náboženství a John se rozhodl, že to také zkusí. “Pamatuješ na naší diskusi o smyslu života?“ zeptal se jednou večer, když se díval s Mary na televizi. “Zašel jsem za knězem zdejšího kostela a zeptal jsem se ho tu stejnou otázku: Co je smysl života?“
“Ty jsi šel za knězem? Ty, který jsi v životě nešel do kostela? Proč začínáš teď?“
“Mary, mám strach ze smrti. Chci vědět, jestli můj život měl smysl.“
“A měl smysl? Co ti řekl kněz?“
“Řekl, že smysl života je oslavovat Boha.“
“Ty jsi nikdy v Boha nevěřil. Není na to už trochu pozdě?“
“Lepší pozdě než nikdy.“
 
John šel za knězem ještě několikrát, což je alespoň to, co řekl Mary. A taky jí řekl, že si našel nového přítele Marka. Byl zde však problém.
“Mary, něco ti musím říct. Teď, když chodím pravidelně do kostela a vedu diskuse o smyslu života, kněz chce, abych platil příspěvky. Ne moc, jen pár set dolarů.“ 
“Pár set dolaru? Zbláznil ses?“
“To není tak moc, jiní platí víc. Já vím, zni to divně, ale, jak jsem řekl, bojím se smrti. Máš pravdu, nikdy jsem nevěřil v Boha, ale možná, že na tom něco je, a těch pár set dolarů mi uklidní mysl.“
Mary na to neřekla nic. Zdálo se jí, že je v tom nějaký podvod, ale nechtěla se hádat. Pár set dolarů skutečně nehrálo roli v jejich úsporách. John si tedy vyzvednul peníze a Mary o tom nechtěla nic vědět. Pak John přišel s další novinkou.
“Můj přítel Mark mě pozval na ryby.“
“To je další věc, kterou jsi v životě nedělal,“ podotkla Mary.
“On mě to naučí.“
Příští víkend šel John s Markem na ryby. “Zůstaneme v jeho chatě přes noc, vrátím se v neděli,“ oznámil. Když se v neděli večer vrátil domů, vypadal svěží a spokojený.
“Jaký byl výlet?“ ptala se Mary.
“Skvělý, velice se mi líbil.“
“To mám radost, možná, že bys měl s Markem chodit častěji.“
“Možná.“
Dobrý pocit, co měla Mary z Johnova výletu, se změnil v temnou zlobu, když si přečetla e-mail od své přítelkyně Jane. V něm Jane poznamenala, že když v sobotu šla nakupovat, viděla Johna, jak jde do hotelu s mladou ženou, která se nápadně podobala jeho bývalé sekretářce.