Řekl jsem řece,
že se o mě může kdykoli opřít
ona jen pokrčila břehy
roztřásla se do delty a řekla
že by ráda poskytla to samé

Nemůže

Vítr rozhodil větvemi stromů
podivný kruh
uzavírající se tehdy,
když se konečně objevil splav
a voda hřejivě laskala nohy s oblázky

Pak že kameny nemají průduchy

Bylo to zvláštní
celou dobu jít za svou hvězdou
a nedbat Polárky
že nedokáže ukázat sever
Víra hvězdy rozsvěcuje

Jenže

když byly světové strany v pořádku
pochopil jsem
že je cesta vyloučená

Nejde podepřít řeku
jež kdykoli ztratí vlnu,
kterou vás má nadnášet

Pohladil jsem ji po rákosí
a dal volnost

proudění