Stromovka svlékala se z kůže,
na hlavě zbyl jí sotva list
a v křehké šíji Novalis
rozpustil slova do kaluže

Jsou dávno vytrhané růže,
sousoší setnul pozdní list,
z vyhnilých kmenů Osiris
vytváří betonové skruže

V sakurách zase proudí míza
rozlitá v číších Dionýsa,
krev opět v žilách klokotá

Slunce zas roztáhlo své krovky
krok k padlým a dva do Šlechtovky,
co ještě lepí na botách