Jako poutník věčný vidět krásu podél cest.
Za nocí temných lehce se dotknout hvězd.
Do hlubin ticha ponořit se
a vynést kouzlo slova.
A nořit se tam zas a znova.
Ze slov krásných utkat skvost
sobě i Tobě pro radost.
Radosti, té není nikdy dost.
Ta tvoří mezi námi most.
Na tom mostě potkáme se,
když zavřeme oči.
Pod námi náš svět se točí.
Nad námi je naše nebe.
Tam vidíš mě a já zas Tebe.
Mimo prostor, mimo čas,
ten krásný svět je jenom v nás.