Zaťali ticho někam do větvoví,
vánoční doba, doba řetězů,
mluvili k dubům, kdo jim tohle poví?
Zmačkaný roháč v botě vítězů

Pahorek s kmeny přešel do pařezů,
vrzly si pily, pily zklamání
těch, kteří ruce ztratí pro pavézu,
těch, jimž i kořen slunce zaclání

Řezali tupě, nikdy nezaostří
zkalené bělmo na krev pahýlů.
Nebylo na kříž, hroby budou z ostřic,
na zbytky mízy dali kanylu

Káceli kostel z ušlechtilých kmenů
zalitých sluncem v čase svátečním.
Zetlené listy píší do kamenů,
že cesty někam nejsou zpáteční