Chtěl bych se omluvit všem básníkům na LW, jelikož je jich tu hodně, že většinu poezie, i když si ji přečtu, nehodnotím a nekomentuji. Neznamená to v žádném případě, že bych Vás ignoroval. Důvod je zcela jasný – já jí prostě nerozumím!
   Například, že existuje nějaké VIRELAI, HAIKU, jsem ještě před několika měsíci ve svých „sakra“ letech vůbec netušil a o těch ostatních "stylech", či jak se tomu říká, už vůbec nemluvím.
   No a volné verše, to je moje noční můra. Z těch jsem už úplně paf (možná i pif). Za nás, žáčky jako jsem byl i já, ve škole učili, že báseň se má rýmovat a má plynout lehce jako na „vlnkách“, aby se dobře pamatovala. Samozřejmě Jára Cimrman to například dohnal výš svým „absolutním rýmem“, ale to už jsme tak trochu jinde. Proto v 99% netuším, co tím autor myslí, byť to jistě myslí dobře a závidím lidem, kteří to ví.
   Poezii jsem se vždycky vyhýbal. Výjimkou jsou jednoduché až „prostoduché“ veršíky, či velkolepá díla o jednom verši. „Když ti začne harašit, pomůže ti arašid“, případně „Po ulici jede „opl“, dědeček mi do něj kopl“ a jiné, podobného ražení. Právě proto se u svých veršíků, či rýmovaček možná i „pouťového“ typu (jak chcete), držím zaběhnutého koloritu výuky ve školách za našich časů „Hrubínů“ a podobných.
Takže toto je mé vyznání k poezii a v tomto výjimečném případě to myslím vskutku vážně a ze srdce se znovu omlouvám všem poetům, za případné mé pokusy o básnění na tomto webu a za jakékoliv újmy na jejich zdraví. Vězte, mám Vás rád, a proto všechny předem varuji…
 

 

KAPR
Jako ten akrobat na laně,
riskuji pro dnešek ve vaně.
S životem jsem na ostří nože,
vana je mé smrtelné lože.
Z života zůstaly už jenom třísky,
ještě pár chvilek
                           a jsou ze mě řízky….