Škrhola cinká rolničkami                 
a škrká krášně škrpály.                     
Na brumli brouzdá tóninami,           
pro lásku skáče ze škály.                  

 

Pojímá rytíř rytířici,                         

plech o plech šoustá do noci.           
Kašpárek oko glóbu zvíci,                
sám sobě troufá pomoci.                  

 

Paňáca, blázen, tak jej zovou,          
výraz má hloupý, držku snovou,      
grácii směšných poletuch.                

 

Dobrý je panstvu k pobavení,          
v úsměvu věčném zuby cení –          
nic není aneb       je jen vzduch.