Krajina pozvedla
kalíšek s cáry mlhy.
Je brzo po přípitku.
Krápníky vody,
chladivé šňůry perel,
hlavami dolů visí.
 
A brána sněhu
si rozestlala postel.
Kolik že dalších kroků
z naší velké žízně,
kolik jsme odevzdali
celníkům kalendáře?
 
A hrozny vína
vychrtlé touhou
zůstaly ve škarpě ležet,
nahé jak pravdy -
jednou i navždy
promlčené.