Dolák vyšel na palubu N3 stanice Orbitar a zamířil ke stanovišti taxíků. Šarga kotvila u nulté paluby, nechtělo se mu courat po stanici a hledat cestu. Automatický taxík otevřel dveře, Dolák nastoupil a zvolil na displeji počítače svůj cíl. Taxík vyrazil a zamířil k okružní magistrále. Potom třikrát po sobě najel na stoupající rampu a za chvíli se již prodíral davem nulté paluby. 

Když dorazil k doku lodi Šarga, vrazil Dolák svoji kartu do snímače a stiskl tlačítko „zaplatit“. Potom taxík opustil a vydal se přechodovou chodbou na loď. Byl už podvečer, v chodbě nikdo nebyl. Dolák si přehodil aktovku do levé ruky, vytáhl komunikátor a zvolil mapu lodi. S její pomocí snadno trefil ke spojovací šachtě a vyjel výtahem na můstek. Bylo zde šero a u levé přední konzoly seděl jediný člověk.

Dolák přistoupil ke službu konajícímu členu posádky a zjistil, že hraje na konzole nějakou hru. Byl do ní tak zabrán, že si kapitána ani nevšiml. Dolák jej chytil za rameno. Mladík vyskočil a hleděl na kapitána.

„Pane, služba Jordan, pomocník na můstku, hlásím, že všechny systémy pracují bez problémů.“

„A ty které budou dělat problémy, zastřelíte. Jsem kapitán Dolák a bylo mi svěřeno velení na této lodi. Kde bych našel svoje důstojníky?“

„Všichni jsou asi ve svých ubikacích, pane, mám je zavolat?“

„Zavolejte jen prvního a druhého. S ostatními členy posádky si promluvím zítra.“

Adam Jordan se chopil komunikátoru a zavolal oba důstojníky. Dolák si mezitím prohlížel vybavení můstku. Vše bylo standardní. Pilotní a navigační křeslo a konzole vpředu. Před nimi velká navigační obrazovka a vzadu křeslo pro kapitána. Po této stránce si vybavení můstku nezadalo se svým vzorem z dávného seriálu o Hvězdné flotile. Vzadu ale nebyly žádné konzoly a místa pro bezpečáky a strojníky. Pouze tři lidé museli zvládnout všechno nejdůležitější. Jinak se museli spoléhat na automaty.

„Ivan Dolák, no to se povedlo,“ hulákal vousatý muž, který vešel na můstek.

„Sven Karlson, nazdar, stará vojno. Ty jsi první nebo druhý?“

„Druhý, s warpem jsem si nikdy nerozuměl, tak se věnuji cestujícím. Ale ty jsi povýšil, jak tak koukám, Ivane. Kapitán Šargy?“

„Už to tak vypadá. Ještě dopoledne jsem se bavil s Málkem a teď jsem tady.“

„Starý čmouda Málek? On je ještě pořád v Praze na ústředí?“

„Jo, Svene, ty jsi u něho nebyl?“

„Mě sem převeleli rovnou z Královny Margot. Byla tam nějaká čistka, znáš to.“

Mezitím se otevřely dveře a na můstek vplula krásná blondýnka v uniformě důstojníka ISF. Dolák otevřel ústa a hleděl na ni. Ona se ale jen ušklíbla a přistoupila ke kapitánovi.

„Amanda Dittmannová, první důstojník lodi Šarga. Hlásím se na váš rozkaz, kapitáne.“

Dolák zaklapl ústa a řekl: „Zdravím vás paní Dittmannová.“

„Slečna, kapitáne. Doufám, že budete s mojí službou spokojen.“

„Určitě, slečno, určitě budu.“

Dittmannová se na Doláka dlouze podívala, pokrčila rameny a čekala co se bude dít. Dolák oba důstojníky požádal o sdělení stavu lodi. Dittmannová hlásila, že technicky je loď schopná letu, posádka kompletní, výzkumné týmy kompletní, stav strojovny kompletní. Karlson hlásil, že polovina cestujících je již na palubě, s nimi spousta vybavení, další jsou očekáváni během dvou dnů a pak budou moci odletět. Dolák oběma poděkoval, předal službu pomocníku Jordanovi a vyrazil se svými podřízenými k ubikacím. Jeho kajuta nebyla špatná. Běžné vybavení, celkem velká koupelna, bude se tu dát žít.

Když Dittmannová osaměla, vešla do své kajuty a zamkla. To nám to pěkně začíná. Kapitán je zjevně prasák, druhý důstojník není o nic lepší, měla o svém prvním zařazení na důstojnickém místě jiné představy. Tenhle svět pořád řídí muži, povzdychla si. Nezáleží, kolik toho ženská umí, záleží jen na hormonech. Už si toho zkusila dost jako pomocník, teď si už nedá nic líbit.

Karlson se chvíli motal po kajutě, ale pak mu to nedalo a vyrazil za kapitánem.

„Ivane, nechci tě rušit, ale nechceš vyrazit na pivo? Na jedenadváté. palubě je celkem slušná restaurace.“

„No tak dobře, Svene, jaké pivo tam mají?“

„Nějaké německé, neznám tu značku, sám se přesvědčíš.“

Oba důstojníci sjeli výtahem dolů na dvacátou první palubu a vešli do jídelny. Stevard za pultem se zjevně nudil. U stolů sedělo jen pár chlapů a žen v zálesáckém. Evidentní kolonisté. Dolák si sedl k jednomu stolu a Karlson jej následoval. Stevard k nim zamířil, objednali si pivo a začali se bavit.

„Takže Královna Margot, Svene? Myslel jsem, že ta kocábka létá jen pendl k Jupiteru.“

„Jo, Ivane. K Europě. Byl jsem tam první a řídil. Na hvězdné jsem už tři roky nebyl. Nějak se to zašmodrchalo s mými papíry, znáš to. A ty jsi byl kde?“

„Jako první na Endeavour a pak jako kapitán na Marylandu. Maryland je teď na přestavbě, tak mě šoupli do zálohy. A včera mi volal Málek, že něco možná má. Tak jsem to zkusil. Myslíš že to poletí?“

„No vypadá to všelijak," konstatoval Karlson. „Znáš to, pořád nějaká úsporná opatření. Jen pětadvacet lidí včetně kuchařů na takový kolos. ISF má díru ve financích, s tím Orbitarem to nebyl dobrý kšeft.“

„Slyšel jsem, že máme jen pět techniků, nechci vidět, jestli se něco poto - rozumíš.“

„Naštěstí je tu ještě banda tří pomocníků, jedna šikovná holka a dva praktikanti po akademii. A Dittmannová je metr. Neřekl bys to do ní, ale dovede řídit loď i posádku. A přitom je to její první zařazení na můstku.“

Mezitím donesl stevard pivo, Dolák ochutnal a zkřivil ústa.

„Svene, tomuhle říkáš pivo?“

„Jo, celkem ujde.“

„Možná ve Švédsku, ale u nás by takového hostinského… ach jo, to bude cesta. Tři měsíce kamsi ke všem čertům, pak se budeme bůhvíjak dlouho motat kolem jakési černé díry. Pivo k ničemu. Pěkná první, co se šklebí jak nějaká chobotnice a k tomu ještě ty, Svene, nic ve zlým, ale tohle nedopadne dobře.“

„Nějak jsi vyrostl, Ivane,“ řekl Karlson a díval se na Doláka zdrcujícím pohledem. „Leze ti to kapitánování na mozek. Vykašli se na to a žij. Tohle je nová loď a do šrotu má ještě dost času. Pokud přežijeme warp, pak přežijeme všechno.“

„Toho se právě bojím. Warp je na každé lodi to nejpodstatnější. A jestli se šetřilo a my škrtneme o subprostor, bude z nás hromada šrotu, ať je loď jak chce stará.“

„Neboj Ivane, Dittmannová nás z toho dostane, kdyby se měla pokrájet. Měls vidět, jak dneska srovnala doktora. Byl takhle maličkej. Slyšel jsem, že jako praktikantka na Semper dostala celou loď z nějaké singularity, která se najednou vynořila ze subprostoru. Všichni důstojníci jen čuměli. Proto je teď první na Šarze. ISF by z ní možná udělala hned kapitána, ale odbory by asi byly proti, znáš to.“

„No když už jsme tady, budeme bojovat, Svene. Jako kdysi na akademii, to byla jízda, tehdy na staré Columbii, vzpomínáš?“

„Že váháš. Málem se nám ta kocábka rozpadla pod rukama, ale přežili jsme to a absolvovali. Nás nějaká Šarga nemůže rozházet.“

Dopili pivo a vyrazili zpátky ke svým ubikacím. Dolák sice nebyl přesvědčený, že vše půjde hladce, ale byl už klidnější. Má dobré důstojníky k ruce, třeba to zvládnou.