Léthé Saphira (též známá jako Q2N- 415)

Uvnitř stanu vládlo narudlé přítmí.
Tu barvu Sachmet odjakživa milovala - barvu krve, která chutnala po mědi, voněla po soli a byla protkána sténáním umírajících jako hedvábí jejích šatů duhovými nitkami.
Nepatrně pohnula hlavou, a muž, stojící před trůnem, ztěžka poklekl na jedno koleno.
„Má paní…“
Čelo ocejchované zlatým symbolem lví hlavy sklonil k zemi v očekávání jejích příkazů.
Byl prvním mužem Sachmetiny osobní stráže… a taky posledním Jaffou, který jí ještě zůstal. Jeden po druhém umírali, když larvy symbiontů, které nosili ve svých útrobách, dosáhly dospělosti. Na planetě však nebyla jediná lidská bytost, která by mohla dospělcům posloužit jako trvalý hostitel, a tak to končilo nevyhnutelným. Symbiont postupně svého Jaffu otrávil, a pak i on, neschopný samostatného života, zahynul. Ze všech vojáků byl velitel Nephth’ar nejsilnější a vzdoroval nejdéle.
„Jdi k chaapa‘ai  a těmito znaky ji otevři…“ upustila na zem útržek papyru, na kterém bylo načrtnuto ve dvou sloupcích celkem čtrnáct symbolů. „Pak projdeš na druhou stranu a prvního, koho potkáš, sem přivedeš. Živého! Rozuměls?“
„Ano, má paní.“
Nephth’ar sebral lístek a ukryl ho v dlani
„A spěchej, protože tvůj čas se už krátí. Běž!“

Vložit do slov obvyklou autoritu stálo Sachmet skoro všecky síly.
Byla v té chvíli vděčna za slepou poslušnost, která strážci nedovolila na ni pohlédnout a zaznamenat známky slabosti.

Bohové nikdy nejsou slabí. Nesmějí být. Jinak padnou.

Ne, že by na tom teď záleželo, vládnout tu už nebylo komu, ale ona pořád doufala, že se ze svého exilu dostane.

Otevřeným stěnou stanu pak sledovala, jak starý Jaffa v plné zbroji míří k obrovitému kovovému kruhu, vztyčenému na podstavci několik desítek metrů odsud. Všimla si, že když na monolitu, stojícím opodál, jenž sloužil jako ovládací panel a zároveň i zdroj energie, zadával symboly hvězdné adresy, jedny z mála, které si ještě pamatovala, zavrávoral a musel se o něj na okamžik opřít.

Ale nejen jemu už docházel čas. Také Sachmetino hostitelské tělo vypovídalo službu. A mnohem rychleji, než by mělo. Snad to bylo zdejším vzduchem,možná vodou, kdoví. Většinu dne už pouze polehávala. Vstát z lůžka a usednout na trůn vyžadovalo takové úsilí, že se tohoto aktu zhostila jen díky své železné vůli. Celá se podobala ranečku křehkých kostí, které držela pohromadě jen svraštělá kůže. Pískově plavá hříva vlasů, na niž bývala tak pyšná, měla už dávno barvu popela a nicoty. V plicích jí hvízdalo a srdce co chvíli upadalo do arytmie. Na Léthé Saphiře však nebyl žádný sarkofág, v němž by mohla regenerovat. Jestliže Nephth’ar neuspěje, Sachmet - všemi opuštěna a zapomenuta – zemře.
Přesně, jak Ra předpověděl.
Nebylo dne, aby na to nemyslela, a neproklínala ho.

Sachmet nikdy nepatřila k Vládcům Soustavy. Žila v jejich stínu, kdesi na okraji galaxie, a marně prahla po tom být jako oni. Dokud nepřišel Ra.
 Vycítil v ní ctižádost, vášnivou divokost i touhu po boji a umožnil jí, aby jeho jménem vedla jaffskou armádu a dobývala pro něj světy. Aby potlačovala vzpoury otroků a nemilosrdně trestala všechny, kdo se Raovi postavili nebo jen znelíbili. Aby za něj dělala všecku tu únavnou a špinavou práci, zatímco on si užíval přepychu své mateřské lodi a stával se mocnějším a mocnějším, aniž by kvůli tomu hnul byť jen prstem.
Sachmet se nabídnuté příležitosti chopila, protože tušila, že jinou už mít nebude.
Vedla si dobře. Ba co víc – skvěle. Netrvalo dlouho a stala se jeho pravou rukou, důvěrnicí a nakonec i milenkou. Získala bohatství i přízeň nejvlivnějšího Vládce mezi Goa‘uldy. Ochutnala skutečnou moc, opojnější než krev a utrpení, kterým se sytila doposud, a už se jí nemínila vzdát. Zbývala pouhá maličkost - svrhnout Raa a zaujmout jeho místo.
Maličkost, která se jí stala osudnou.

Podcenila ho.
 Navenek se Ra zdál být zpohodlnělý a zhýčkaný jako palácový psík, ve skutečnosti byl nebezpečnější než černá mamba. Když pak Sachmet, zajatá, svázaná a na kolenou, naslouchala všem obviněním, která na ni chrlil (co na tom, že na polovinu z těch činů ani nepomyslila, natož aby se jich dopustila), pochopila, že ta vzpoura nikdy nemohla vyjít. Věděl dopředu o každém jejím kroku.
Avšak Ra k ní byl nakonec nebývale milosrdný. Alespoň tak jí to v první chvíli připadalo. Nezabil ji, i když na to měl plné právo, ale odsoudil do vyhnanství. S deseti Jaffy, kteří se o ni měli starat, ji vyložil tady, na prázdné a opuštěné planetě.
Naposledy na ni pohlédl.
„Není tu nic, co bys mohla použít proti mně. Nic, co by ti umožnilo odsud utéci. Žádná chaapa’ai, žádní lidé. Jen voda k pití a zvířata k obživě. Abys žila tak dlouho, než budeš všemi zapomenuta, a pak zemřela jednou provždy s vědomím, že jsi jen bezmocná, bezcenná a nedůležitá nicka.“
O zlomek vteřiny později ho transportní kruhy dopravily zpět do jeho lodi, a Ra zmizel ze Sachmetina života. Stejně jako následně Léthé Saphira ze všech Goa’uldských map.

Podcenil ji.
Podle prastarých mýtů byla tato planeta jedním z mnoha světů, propojených sítí hvězdných bran. A třebaže Ra tvrdil, že tu žádná chaapa’ai není, Sachmet se rozhodla těm pověstem věřit a najít ji. Nic jiného jí ostatně ani nezbývalo.
Trvalo to neskutečně dlouho. A než se bránu podařilo vykopat, vztyčit a uvést do provozu, zbyla tu jen ona a Nephth’ar. Ten starý pomalu umírající Jaffa byl její poslední nadějí…

⃰  ⃰  ⃰  ⃰  ⃰  ⃰  ⃰  ⃰  ⃰  ⃰  ⃰  ⃰  ⃰  ⃰  ⃰  ⃰  ⃰  ⃰  ⃰  ⃰  ⃰  ⃰  ⃰  ⃰  ⃰  ⃰  ⃰  ⃰  ⃰  ⃰  ⃰  ⃰  ⃰  ⃰  ⃰  ⃰  ⃰  ⃰  ⃰  ⃰  ⃰  ⃰  ⃰  ⃰  ⃰  ⃰  ⃰  ⃰  ⃰  ⃰  ⃰  ⃰  ⃰  ⃰  ⃰  ⃰  ⃰  ⃰  ⃰  ⃰

Poznámka:

Goa’uldi jsou parazitickou mimozemskou rasou, využívající jako hostitele lidi. Podobají se hadům nebo velkým červům. V raném stadiu jsou jejich larvy odchovávány v těle Jaffů (upravených lidí), jimž na oplátku zvyšují fyzickou sílu a nahrazují imunitní systém. Dospělí jedinci pak vnikají přes zátylek do dalšího hostitele, napojí se na jeho mozek a nervovou soustavu, čímž ho zcela ovládnou.
Ti nejmocnější mezi Goa‘uldy si dávají jména dávných lidských bohů, aby tak upevňovali svou nadvládu nad zotročenými lidmi, které ve starověku odvezli ze Země, a osídlili jimi jiné planety s podobnými životními podmínkami.
Jsou agresívní a krutí, nebojují však pouze s jinými rasami, ale také sami mezi sebou.