Nástup cestujících i nakládání proběhlo bez problémů, žádný černý pasažér nenalezen, nastalo úterní ráno a Šarga byla připravená k odletu. Všichni důstojníci se sešli na můstku a prováděli poslední kontrolu. Strojovna hlásila připravenost, cestující v kajutách.

Kapitán se ohlásil kontrole na stanici Orbitar a požádal o povolení k odletu. Potom byla dálkově odpojena přechodová komora a Šarga vyklouzla ze stykovacích uzlů.

„Jsme volní, pane Karlsone, můžete zapnout manévrovací trysky, odlet,“ řekl Dolák.

„Provedu, kapitáne.“

Karlson aktivoval manévrovací trysky na straně Orbitaru a odstrčil loď od stanice. Potom srovnal čelo lodi do požadovaného kurzu, zapálil hlavní trysku a loď se začala vzdalovat od stanice.

„Máme standardní orbitální rychlost plus jeden kilometr za sekundu, kapitáne,“ hlásil po chvíli Karlson.

„Vypočtěte nejvýhodnější kurz a připravte se na opuštění orbity.“

„Kurz vypočítán, vypínám hlavní trysku, plný zážeh za tři minuty a čtyřicet sedm sekund.“

Loď pokračovala po protáhlejší orbitální dráze, byla teď už dost daleko od stanice, Karlson hlídal na hlavní navigační obrazovce dráhu Šargy a promítal si dráhy těles s možným kolizním kurzem. Naštěstí se nacházeli už tak daleko od Země, že zde bylo celkem volno. Jen jednou musel Karlson zažehnout manévrovací trysky a přepočítat odletový kurz.

„Bod zážehu hlavní trysky plus třicet sekund,“ hlásil Karlson.

„Dobrá, pane Karlsone, vezměte nás na odletovou dráhu.“

Karlson kontroloval počítač, ten zažehl hlavní trysku v požadovaném čase. Loď sebou trošku škubla a bylo cítit mírné přetížení. Hlavní tryska pracovala bez problémů a zvolna dostala loď nejprve na heliocentrickou orbitu a potom, protože kurz byl odpovídající, začala loď akcelerovat na únikovou rychlost od slunce.

„Úniková rychlost bude dosažena za pět minut a třicet šest sekund. Kurz vyhovující, počítám první korekci na cílový kurz,“ hlásil Karlson.

Po udané době se hlavní tryska zastavila a obnovila se normální umělá gravitace. Karlson připravil korekci a nechal počítač na chvíli zažehnout potřebné trysky. Loď nyní letěla po protáhlé hyperbole a vzdalovala se od Země. Sluneční gravitace stále ještě měla na dráhu vliv, vše bylo předem propočteno počítačem, bylo třeba dosáhnout odpovídající cílový kurz ke slunci planety Nové obzory.

„Translační bod za pět minut celá nula, teď,“ ohlásil Karlson svůj poslední manévr.

„Slečno Dittmannová, proveďte přípravu na přechod do warpu, faktor čtyři“ přikázal kapitán.

„Warp pohon připraven, zhroucení prostoru za čtyři minuty celá nula .. teď,“ hlásila Dittmannová.

„Kontrola výpočtu kurzu,“ požádal kapitán.

„Kurz v normě, zhroucení prostoru za tři minuty celá nula .. teď.“

Poslední část volného letu lodi probíhala bez dalších zásahů posádky. Dittmannová prováděla závěrečnou kontrolu a chystala se zapojit nadsvětelný pohon. Podle tradice se tato operace prováděla ručně. Počítač by sice byl schopen provést manévr daleko přesněji, ale první důstojník byl osobně odpovědný za warp, musel jej zapnout sám.

„Translační bod za deset sekund odpočítávám … pět, čtyři, tři, dva, jedna, nula.“

S posledním slovem stiskla Dittmannová aktivační tlačítko warpu. Z navigační obrazovky zmizely hvězdy. Jinak se viditelně nic nestalo, žádné přetížení, žádné pohyby lodi. Vše zůstalo v klidu. Dittmannová prováděla kontrolní propočty.

„Zhroucení prostoru v normě, warp bublina faktoru čtyři rozvinuta, žádné vedlejší účinky,“ ohlásila Dittmannová.

Dolák si prošel výpočty a zkontroloval kurz.

„Děkuji vám, slečno Dittmannová. Precizně provedená práce, všechno souhlasí, takže teď musíme vydržet tři měsíce a pět dní v tomto kurzu. Kontrolu provádějte podle předpisu.“

„Provedu kapitáne. A děkuji,“ řekla Dittmannová a usmála se na Doláka.

Ten byl celkem překvapen její reakcí, ale nedával to najevo. Prováděl kontrolu všech systémů a zjišťoval, že vše funguje optimálně. Připadalo mu to až příliš hladké.