Loď byla nyní plně v moci warpového pole. Zachovávala si původní kurz, který byl dosažen letem v normálním prostoru, pouze se teď pohybovala v subprostoru a veškerý kontakt s normálním vesmírem byl omezen na speciální senzory. Jakmile byla warpová bublina rozvinuta, existovala jen malá pravděpodobnost nějakých potíží. Mohlo se například stát, že se warpová bublina protrhne a loď vyletí do normálního prostoru. V tom případě by se ale patrně nic nestalo, protože loď si ve skrytu zachovala svoji hybnost a tak by prostě pokračovala ve stejném směru poměrně malou rychlostí. Taky by mohlo k nějaké poruše v subprostoru.

Stávalo se to zřídka, ale vyloučit to nebylo možné. Pak by záviselo na rychlé reakci posádky a palubního počítače. Z toho důvodu zůstávala na můstku stálá služba. První důstojník se střídal s kapitánem a nejschopnějším pomocníkem, což byl obvykle absolvent akademie na praxi a měl by být podobné záležitosti schopen řešit. Druhý důstojník se střídání neúčastnil. V jeho kompetenci bylo nyní blaho cestujících. Do akce se zapojí pouze v případě letu normálním prostorem, takže v optimálním případě až u cíle cesty.

Dolák rozpustil směnu a zůstal na můstku sám. Chvíli procházel záznamy, než byl vyrušen příchodem akademika Antona Sevastjanova, šéfa výzkumného týmu.

„Zdravím vás, pane Sevastjanove, čím mohu sloužit?“

„Nechci vás rušit, kapitáne, ale zdá se mi, že nás výzkumníky trochu zanedbáváte.“

„Myslíte? No asi máte pravdu, chystal jsem se k vám na návštěvu, ale zatím mi to nevyšlo. Jsou nějaké problémy, o kterých bych měl vědět?“

„Ani ne, v první etapě cesty se můžeme zaměřit jen na průzkum letu subprostorem, což je sice taky zajímavé, ale náš úkol je někde jinde.“

„Jistě. Ta anomálie AD879. Máte alespoň představu, o co se jedná?“

„Nevíme to jistě. Může jít o nějaký druh singularity, nebo možná o červí díru. Aktivita toho objektu kolísá, bude potřeba provést měření v horizontu několika dnů, možná několika týdnů.“

„Zaslechl jsem, že by to mohlo mít vliv na používání nadsvětelného pohonu. Je to pravda?“

„Pane kapitáne, povídá se spousta věcí, ale střízlivě vědecky řečeno - nikdo neví, co může anomálie AD879 vlastně přinést. ISF by viděla ráda praktické využití, jenže to je pouze přání, které je otcem myšlenky. Ve skutečnosti zatím nevíme dohromady nic moc. Já osobně o podobných spekulacích ani nepřemýšlím. Zajímá mě ten fenomén takový, jaký je, nikoliv nějaký profit z jeho používání.“

„Asi máte pravdu, pane Sevastjanove, ale bylo by to pěkné, objevit něco použitelného.“

„No uvidíme. V každém případě si musíme počkat. ISF tuto loď postavila jako dopravní prostředek pro hromadný přesun lidí a techniky, výzkum je až na druhé koleji. Napřed musíme odvézt pasažéry, pak se dostane čas i na nás. Víte, nestěžuji si, ale uvítal bych samostatnou expedici. Plýtvat časem deseti odborníků mi připadá neefektivní.“

„Já jsem byl taky překvapen, co se od nás očekává. Normálně bychom odvezli cestující, naložili jiné cestující a letěli zpátky nebo někam dál. To že teď máme letět plní, nazpátek prázdní a věnovat se výzkumu, to jsou poněkud nestandardní postupy. Ale podle toho, co mi řekl ředitel Orbitaru Schwarzer - a co se povídá mezi důstojníky, je ISF po uši v dluzích a nutně potřebuje nějaký nový impuls. Myslím, že předseda představenstva Kami hodně věří vašemu výzkumu. Kdyby ISF zkrachovala, byl by to největší průšvih od krachu na burze ve dvacátých letech dvacátého století.“

„Když vy to vidíte všechno tak pragmaticky, kapitáne. Vesmír není prostředek pro vydělávání peněz. Vesmír je veliký zázrak, ke kterému musí člověk přistupovat s pokorou. Nadsvětelný pohon, jak vy říkáte warp, byl teoreticky předpovězen již dávno, problém bylo vymyslet, jak jej zvládnout s použitím minimální energie. Takové objevy se rodí jednou za sto let.“

Sevastjanov potom odešel a Dolák na můstku osaměl. Bylo by to pěkné, kdyby byla jeho loď spojována s epochálním objevem. Ale možná to bude naopak epochální fiasko. Vesmír je opravdu záhadný a člověk sotva vykročil ke hvězdám.