Mladík často na jeteli -
tak to aspoň ptáčci pěli -
s večerem se pásával
a nikdy se nebával.

Matka jenom říkavala,
když ho ješte kojívala,
aby jenom trávy dbal
a jinam se nedával.

Zajíček však nedbal toho
a jetele velmi mnoho
snědl mnohým rolníkům,
který patřil koníkům.

Jednou zase mysle sobě,
že by v této noční době
možno bylo jetele
najísti se vesele,
vyšel si, - však rolník čekal,
aniž by ho v práci lekal:
pif a paf se rozlehlo
a zajíčka nebylo.

Často neposlušné děti
záhubě své v náruč letí.

Bohuš Vrzal.