Vinohrad
štěpil jsem obzor mezi oblohu a hlínu glazovanou sžíravým sluncem ale déšť mi rozpil barvy bylo včera když jsi vlasovými kořínky prorostla do mých dlaní že úhor úhrnem zbujel divokým svlékáním listí a popínáním rukou po osamělých zádech bylo včera když jsi ztěžkla vínem a já potěžkáním tvých hrozných ňader bylo včera když jsme se navzájem otrhali ze stonků vzepjatých těl a pak pošlapaní ve džberech vpasírovaní do sebe bosýma nohama jen pomalu stékali úžlabinou břich k úlevnému spočinutí v dubech sudů pohřímáváš srdcem o obruče žeber dozrávajíc vláčnými vzdechy je noc - není včera je noc tebe pijí cizí rty a déšť déšť mi rozpil barvy
Léta Páně 2012, dne 20.10. věnováno autorem
Jan Hornicek
|