Lokev
Víří si všaká snítka mlunná vesmírem stěží přezírném, do hroznů vtančívaj’ jen ta slunná, sytí je žitím, plezírnem. Nalij mi, milá, vína lokvi, spolu z ní budem usájet, šučka nám poví, kde láska kotví, pravda, než dodná, kusá je. Až do nás vsublí nebeský mlunič, rudá krev jeho nás prošplušká, budeš má nátulka a já tvůj tulič… Netřeba být ti na muškách!
Léta Páně 2012, dne 21.10. věnováno autorem
Špáďa
|