Vojta seděl na mýtině a stejně jako jeho společníci nevěděl, co by měl udělat. Slunce se chýlilo k západu a Lubrijové nijak nedali najevo, že by snad průzkumníky pustili. Jedna z Lubrijských žen donesla zajatcům nějaké lesní plody a ukázala na ústa.

„Pin apote ti ibla ir!“

„Co to říkala?“ zeptal se Klang.

„Máme to sníst,“ odpověděl Vojta.

Pustili se do jídla. Ovoce bylo chutné, připomínalo nejvíc jablka, jen mělo místo jaderníku jedinou pecku.

Pierce se díval na strážného, který držel v ruce meč a přes rameno měl na provaze pověšený nějaký samostříl.

„Můžeš se ho zeptat, co to má za zbraně?“ zeptal se Pierce Vojty.

„Zkusit to můžu. Hej! Ty!“

Strážce se obrátil ke skupině a udělal krok dopředu směrem k nim.

„In aceme ti vot if?“

„In is dar vot if?“ řekl Vojta a ukázal na meč.

„In is dar dort, in is dar git breko,“ odpověděl mužík.

„In is dar breko if?“ ptal se Vojta a ukázal na samostříl.

„In is dar breko, in is dar fic, in is dar ute utar, in is ti ute glomb,“ řekl se zřejmým despektem mužík, mávl rukou a opět se postavil do střehu.

„Co to říkal?“ ptal se Pierce.

„Řekl, že „meč“ je „dort“, „breko“ znamená nejspíš obecně „zbraň“ a „fic“ bude ten „samostříl“. Co chtěl říci v závěru poslední věty, to přesně nevím, ale asi to nebylo nic přívětivého.“

 

* * *

 

Dittmannová seděla na můstku, její důstojníci seděli u svých pultů před ní a všichni mlčeli. Ze strojovny stále nedocházely žádné zprávy, i když nyní Garcia nahnal na řešení problému s gravitačními motory všechny techniky.

Po dvou hodinách přišel Garcia zkroušený na můstek, aby podal hlášení.

„Kapitáne, je mi líto, ale gravitační motory prostě neodrážejí gravitaci, i když se všechno jeví být v pořádku. Vypadá to, jakoby se nějak změnily samotné fyzikální zákony, na jejichž principu jsou gravitační motory navrženy.“

„Což je evidentní nesmysl. Gravitaci nelze vypnout,“ řekla Dittmannová.

„Napadá mně jediná věc,“ pokračoval Garcia. „Nějaké tlumící pole mezi naším gravitačním motorem a povrchem planety. Jenže takové pole neumíme vytvořit, takže ho ani nebudeme schopní zjistit. Stejně je to podivné. Jak by asi takové pole vzniklo?“

„Někdo nás nechce pustit do vzduchu, pane Garcia,“ řekla zamyšleně Dittmannová.