Vojta vzal komunikátor, naladil translátor a zvolil program pro přidání dalšího jazyka. Potom začal do komunikátoru diktovat slova jazyka obyvatel planety a jejich anglické ekvivalenty. Něco diktoval zpaměti, něco přidal ze svých tabulek jazyka nápisů na New Hope. Na pořádnou domluvu to ještě nebylo. Měl však základ a další slova snad doplní příště.

Kolem poledne se objevilo vozidlo s velkými koly a Vata Manir přišel k Fenixu.

„In is he Vata Novotný if?“ zeptal se Richi, která něco kutila na přenosném počítači u mikroskopu.

„Promiňte, já vám nerozumím,“ řekla Richi, vzala komunikátor a zavolala Vojtu.

Vojta vyšel před loď a šel k Manirovi.

„In bojim, Vata Novotný,“ řekl Manir s úsměvem a překřížil ruce na prsou.

„In bojim, Vata Manir,“ odpověděl Vojta a zopakoval Manirovo gesto.

Manir se usmál a ukázal na vozidlo: „In agol ti, Vata Novotný. In asto ti bar git rovle ir!“

Vojta zavolal komunikátorem Dittmannovou a oznámil jí, že ho představitel místní civilizace zve do svého vozidla. Dittmannová se nejprve odmlčela, ale pak výlet Vojtovi schválila.

 

* * *

 

Auto jelo planinou, občas nadskočilo na nějaké terénní nerovnosti. Velká kola dobře tlumila nárazy a jízda byla pohodlná. Po několika minutách přijeli k jakési cestě a dále už byla jízda naprosto plynulá. Manir stiskl nějaké tlačítko a pustil řízení, auto dál jelo automaticky.

Přijeli ke krásné budově, která připomínala menší zámeček. Manir zavezl vozidlo do garáže a pozval Vojtu do domu.

„In is dar git trone, Vata Novotný,“ řekl Manir a ukázal rukou kolem.

Pak zavedl Vojtu do prostorné místnosti, kde byl na stole nějaký přístroj a za ním velká plocha, která připomínala obrazovku. Manir něco kutil na přístroji a na obrazovce se objevily nějaké nápisy a obrazce. Vojtu nijak nepřekvapilo, že se jedná o písmo identické s nálezy na New Hope. Po chvíli se objevil jen jeden obrázek ovoce, které pozemšťanům nabídli Lubrijové, a pod ním nápis.

Manir řekl: „In alare it ti git ibla pata, Vata Novotný. In is dar banas,“ ukázal Manir na obrazovku.

Vojta dal Manirovi znamení, aby chvíli počkal, vytáhl komunikátor a nadiktoval nové slovo. Výuka se táhla několik hodin, Manir potom pozval Vojtu ke stolu a nějaký sluha, k nepoznání podobný normálnímu člověku, jim naservíroval večeři. Jídlo bylo chutné, evidentně se jednalo pouze o rostlinné produkty, Manir zřejmě maso nejedl.

Po večeři odvedl Manir Vojtu do pěkného pokoje s vlastním sociálním zařízením a vysvětlil mu způsob jeho používání. Potom nechal Vojtu jeho osudu, ten vzal komunikátor a zavolal Dittmannové. Kapitán byla ráda, že se ozval, nicméně mu vyčetla, že si komunikátor nevzal už na výpravu do lesa. Vojta se vyvlékl z odpovědnosti pravdivým tvrzením, že výpravu vedl Pierce.

 

* * *

 

Druhý den Manir po snídaní odvedl Vojtu opět do místnosti s počítačem a výuka jazyka pokračovala. Vojta se dozvěděl, že planeta se jmenuje Kalipa a obíhá kolem hvězdy Ravala. Manir ukázal nějaké obrázky, ze kterých by se dalo usuzovat na přítomnost měsíce u planety, ale Fenix žádný měsíc nenašel.

Součástí výuky bylo i naznačení sociální struktury Kalipské civilizace. Vatové žijí na usedlostech „trone“ a jsou vládnoucí vrstvou planety. Zabývají se pouze duchovními problémy a nepracují. Lubrijové žijí v lese - „lubr“ - a stavějí si různá města na stromech „lu“. Jsou nezávislí na Vatech, ale jejich příkazy respektují. Nejpočetnější skupinou obyvatel jsou Manimové, kteří žijí ve městech „trano“ a jejich úkolem je pracovat a sloužit Vatům.

Manir promítl Vojtovi několik filmů ze života jednotlivých ras Kalipy, nejvíce se věnoval Manimům. Manimská města byla podobná městům pozemským. Byly tu budovy určené pro bydlení, které měly spoustu podob od velkých rodinných domů ve stylu sídel Vatů až po vysoké činžáky. Potom se ve městech nacházely budovy obchodů a kanceláří, za městem pak stály velké výrobní závody nebo farmy, kde byl chován dobytek a pěstovány kulturní rostliny.

Bylo patrné, že většinu své produkce spotřebovávali Manimové sami, Vatové odebírali pouze vybrané druhy luxusního zboží a některé Manimy zaměstnávali jako své sloužící. Lubrijové se zřejmě do měst nevydávali nikdy, jejich život byl naprosto spjatý s přírodou.

Po obědě začal Manir Vojtovi vysvětlovat problematiku místního náboženství, jenže to bylo tak komplikované, že mnohým věcem Vojta prostě nedokázal porozumět. Jasné bylo, že se jedná o monoteistické náboženství, Boha nazývali Kalipové „Gavata“. Všichni Vatové pak působili nějakým způsobem jako kněží kultu Gavaty, předávali boží zákony „vatament“ všem skupinám obyvatelstva a vláda Vatů byla odvozována od samotného Boha. 

Struktura společenství Vatů byla velmi komplikovaná. Jednalo se propletenec několika stupňů zasvěcení, jehož tvar vznikal postupně na základě rodové posloupnosti. Muž a žena v rodině Vatů měli patrně stejné postavení a oba se podíleli na vládě i náboženském životě. Jak se řeší rodinné spory, to Vojta nepochopil. Když se Manira zeptal, kde má ženu, ten mu odpověděl, že je ještě příliš mladý a ženu si teprve bude hledat.

Vojta postupně získával stále větší jistotu v jazyce Kalipy, přesto všechna slova nahrával do komunikátoru, aby se mohli s Kalipany domluvit i ostatní.

Večer Manir naložil Vojtu do auta a odvezl ho zpět k pozemské lodi. Všichni byli zvědaví na to, co se Vojta dozvěděl, takže jim slíbil seznámení s jazykem a kulturou Kalipy hned další den ráno.