Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
Naši starší bratři I/22 - Kritická okolnost
Dnes jsem měl hektický den, tak dávám další kapitolu až večer. Všechno je docela všední. Člověk by si myslel, že je doma na Zemi. Ale ono je to všechno jinak...
22. Kritická okolnost
 
Ráno se vznášelo nad krajinou, Williamson vstal a šel se umýt. Zjistil, že ve vybavení domácnosti nejsou hygienické pomůcky jako strojek na holení nebo zubní kartáček. Bude to muset všechno obstarat. Opláchl se a vydal se do práce. Stavil se v kantýně na snídani, číšník ho už znal, takže mu bez řečí donesl jídlo. Williamson pojedl, přešel ulici a zamířil do továrny.
 
Vedoucí byl nervózní a ukazoval si na hodinky na pravém zápěstí.
 
„Nyní mít ne ty hodinky dotaz? Nyní jít ty pozdě k práce, potom zůstat ty v práce až k večer jako včera rozkaz!“
Williamson jen zakroutil hlavou a sedl si na židli.
Vedoucí se naštval, mával rukama a křičel: „Nyní být ty brob, potom jít uklízet ty k sklad rozkaz!“
 
Williamson mávl rukou, chopil se koštěte a pustil se do zametání podlahy. Vedoucí chodil kolem něho jako sup, popadl jeho komunikátor a mrštil s ním o zem. Williamson ztuhl a rychle se sehnul, aby komunikátor získal zpět. Ten byl ale rozbitý, takže jakákoliv další domluva s Manimy byla vyloučená. Williamson se sesunul na podlahu, zkřížil nohy a vzal hlavu do dlaní. Vedoucí vzal koště a začal ho mlátit. Tohle bylo na Williamsona trošku moc. Rychle vstal, popadl koště, vytrhl ho vedoucímu z rukou a pustil se do něho. Vedoucí byl menší postavy, takže to pro něj vypadalo zle. Williamson ztratil poslední zábrany civilizovaného aristokrata a mlátil do vedoucího, co se do něj vešlo. Zastavili ho až nějací jiní pracovníci, kteří přiběhli z druhé strany skladu.
 
Williamson stál nad tělem vedoucího a těžce oddychoval. Ruce mu drželi kolegové za zády a něco vykřikovali. Potom se jeden z nich sehnul nad vedoucím, chvíli ho prohlížel a nakonec začal kroutit hlavou. Tentokrát to však nebyl nějaký bezděčný pohyb, vedoucí byl mrtev.
 
* * *
 
Garcia se probudil na podlaze stromového domu a zaostřil na své strážce. Ti byli vzhůru, jeden z nich vstal a slezl dolů po žebříku. Druhý ale držel samostříl v ruce a důležitě se na Garciu díval. Do stromového domu nakoukl Globar, mávl na strážce a ten začal Garciu postrkovat ze stromu dolů.
 
Ranní hygiena ve městě Lubrijů byla poměrně jednoduchá: vykonat potřebu, opláchnout se ve vodě pod pramenem a hotovo. Garcia jen pokrčil rameny a nechal se strážcem postrkovat na mýtinu. Tam už stálo několik Lubrijů obou pohlaví a procesí vedl starosta Jamala. Všichni se vydali na pochod, Garcia musel s nimi.
 
Šli poměrně dlouho, než byla přestávka na jídlo. Měli nějaké ovoce, Garcia neprotestoval, byl rád, že mu dali alespoň něco. Horší to bylo s jeho nohou. Rána se začala opět ozývat a když se po snídani vydali na další pochod, kulhal a zaostával za skupinou. Lubrijové však kupodivu zpomalili, aby jim stačil. Globar se ke Garciovi přitočil a spustil vodopád slov.
 
„Nyní být ty důležitý, nyní jít já všichni pomalu, nyní potřebovat já všichni ty, potom jít já všichni k svatyně, potom odpočinout já všichni.“
 
Garcia nevěděl, na co ho můžou Lubrijové potřebovat, kráčel pomalu za skupinou a kulhal.
Léta Páně 2024, dne 30.7. věnováno autorem Pavel D. F.
Share
  
31.7.2024 | 18:52    Tessa

No vida, konečně někomu ruply nervy -ale rovnou smrt? Bude to, doufám, kvalifikováno jako neúmyslné zabití.

A zdá se, že zajatec Garcia je i přes své zranění na tom přece jen o něco líp, když se stal pro Lubrije důležitým.
Najednou se karty obrátily. Co bude asi dál...?