Ráno se vznášelo nad krajinou, Williamson vstal a šel se umýt. Zjistil, že ve vybavení domácnosti nejsou hygienické pomůcky jako strojek na holení nebo zubní kartáček. Bude to muset všechno obstarat. Opláchl se a vydal se do práce. Stavil se v kantýně na snídani, číšník ho už znal, takže mu bez řečí donesl jídlo. Williamson pojedl, přešel ulici a zamířil do továrny.

Vedoucí byl nervózní a ukazoval si na hodinky na pravém zápěstí.

„Nyní mít ne ty hodinky dotaz? Nyní jít ty pozdě k práce, potom zůstat ty v práce až k večer jako včera rozkaz!“

Williamson jen zakroutil hlavou a sedl si na židli.

Vedoucí se naštval, mával rukama a křičel: „Nyní být ty brob, potom jít uklízet ty k sklad rozkaz!“

Williamson mávl rukou, chopil se koštěte a pustil se do zametání podlahy. Vedoucí chodil kolem něho jako sup, popadl jeho komunikátor a mrštil s ním o zem. Williamson ztuhl a rychle se sehnul, aby komunikátor získal zpět. Ten byl ale rozbitý, takže jakákoliv další domluva s Manimy byla vyloučená. Williamson se sesunul na podlahu, zkřížil nohy a vzal hlavu do dlaní. Vedoucí vzal koště a začal ho mlátit. Tohle bylo na Williamsona trošku moc. Rychle vstal, popadl koště, vytrhl ho vedoucímu z rukou a pustil se do něho. Vedoucí byl menší postavy, takže to pro něj vypadalo zle. Williamson ztratil poslední zábrany civilizovaného aristokrata a mlátil do vedoucího, co se do něj vešlo. Zastavili ho až nějací jiní pracovníci, kteří přiběhli z druhé strany skladu.

Williamson stál nad tělem vedoucího a těžce oddychoval. Ruce mu drželi kolegové za zády a něco vykřikovali. Potom se jeden z nich sehnul nad vedoucím, chvíli ho prohlížel a nakonec začal kroutit hlavou. Tentokrát to však nebyl nějaký bezděčný pohyb, vedoucí byl mrtev.

 

* * *

 

Garcia se probudil na podlaze stromového domu a zaostřil na své strážce. Ti byli vzhůru, jeden z nich vstal a slezl dolů po žebříku. Druhý ale držel samostříl v ruce a důležitě se na Garciu díval. Do stromového domu nakoukl Globar, mávl na strážce a ten začal Garciu postrkovat ze stromu dolů.

Ranní hygiena ve městě Lubrijů byla poměrně jednoduchá: vykonat potřebu, opláchnout se ve vodě pod pramenem a hotovo. Garcia jen pokrčil rameny a nechal se strážcem postrkovat na mýtinu. Tam už stálo několik Lubrijů obou pohlaví a procesí vedl starosta Jamala. Všichni se vydali na pochod, Garcia musel s nimi.

Šli poměrně dlouho, než byla přestávka na jídlo. Měli nějaké ovoce, Garcia neprotestoval, byl rád, že mu dali alespoň něco. Horší to bylo s jeho nohou. Rána se začala opět ozývat a když se po snídani vydali na další pochod, kulhal a zaostával za skupinou. Lubrijové však kupodivu zpomalili, aby jim stačil. Globar se ke Garciovi přitočil a spustil vodopád slov.

„Nyní být ty důležitý, nyní jít já všichni pomalu, nyní potřebovat já všichni ty, potom jít já všichni k svatyně, potom odpočinout já všichni.“

Garcia nevěděl, na co ho můžou Lubrijové potřebovat, kráčel pomalu za skupinou a kulhal.