Druhý den přišla výprava ke stavbě s kupolí, která stála samotná uprostřed polí. Manir v myšlenkách oslovil Garciu.

‚Řekni svému pánu, že jsme přišli k malému chrámu a že se pokloníme moudrosti Gavaty před místním knězem.‘

„Pane Novotný, Manir vám vzkazuje, že jsme u malého chrámu a máme se poklonit moudrosti Gavaty před místním knězem,“ zopakoval přesně Garcia.

„Dobrá, řekni Manirovi, že jsme připraveni.“

Garcia to v myšlenkách zopakoval, Manir jim pokynul a všichni vstoupili do chrámu. Za stolem tam seděl Vata v modrém rouchu. Když vešli, vstal a přišel jím vstříc.

„Nyní nazdar, Vata Manir,“ řekl kněz.

„Nyní nazdar, pán srdce všichni,“ odpověděl Manir a obřadně zkřížil ruce na prsou a poklonil se.

Kněz gesto zopakoval, potom se obrátil a všichni poklekli před stolem a hlavami se dotkli země. Pozemšťané všechno opakovali, netroufali si nějak do obřadu zasahovat.

„Stále být moudrý Gavata,“ začal kněz, napřímil se na kolenou a pokračoval: „Stále být ne gavata kromě Gavata a nyní být Vata všichni služebník všichni z Gavata. Nyní přijmout ty všichni požehnání z Gavata v tvoje všichni srdce všichni. Nyní moci jít ty všichni k velký chrám, nyní radovat se ty všichni, že nyní moci jít ty všichni k velký chrám. Stále být moudrý Gavata.“

„Stále být moudrý Gavata,“ opakoval Manir.

 

* * *

 

Pojedli před chrámem a Manir zavelel k pokračování pochodu. Nyní kráčeli rychle a Manir nebral žádné ohledy na krátké nohy pozemšťanů.

‚Jsou na Zemi také Vatové, kteří slouží Gavatovi?‘ ptal se v myšlenkách Manir Garcii.

‚Na Zemi věří lidé v různé bohy, tedy možná je to jeden Bůh, ale každý mu říká jinak.‘

‚Rozumím. Tvá planeta je velmi smutný svět. Je to svět Manimů, mám pravdu?‘

‚Asi ano, Manire, u nás jsou lidé voleni druhými na vedoucí místa, nemáme rasy, které by byly nadřazené. Tedy alespoň civilizovaní lidé nejsou rasisti.‘

‚Rasisti? Této myšlence nerozumím.‘

‚Je to označení pro lidi, kteří soudí druhé podle barvy kůže a tělesných znaků. Takové lidi my ostatní nemáme rádi.‘

‚Proč je nemáte rádi? Je přeci přirozené, že některá rasa získá více darů od Gavaty a tak se stane vládnoucí nad všemi ostatními.‘

‚Možná to tak vidíte tady na Kalipě, my lidé to vidíme jinak.‘

‚Jste divný svět a přesto cestujete po hvězdách. Vám Gavata nezakázal cestovat po hvězdách?‘

‚S námi náš Bůh nemluví, věříme v něho, ale nejsme s ním v kontaktu.‘

‚Vy nemáte žádného velekněze, se kterým mluví Gavata?‘

‚Někteří lidé věří, že takový muž skutečně existuje, říkají mu papež, jenže ostatní nevěří, že je papež neomylný a že mluví s Bohem.‘

‚Jste nesmírně pitomí, Garcio. Vaše civilizace je zaostalá a drzá. Cestuje ke hvězdám a dokonce jste se odvážili přijít na Kalipu. Neznáte nezměrnou moudrost Gavaty, neznáte své vlastní schopnosti, neumíte si najít rasu, která by mohla být vašimi Vaty, jíte zdechliny, jako ti poslední Manimové, divím se, že vůbec můžete přežít.‘

Na tohle Garcia odpovědět nedokázal. Příkrý soud od příslušníka jiné civilizace, jenže na něm něco bylo, to se nedalo popřít.