Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
jen...
Starší, předělaná.
míjíme se v temnotě
zapadlého stánku 
s cukrovou vatou

pouťové abstrakce
našeptávají v písmenkách
o niternosti otvírání 
kolidujících drah osudů

jen jsme se chtěli nerozházet
ale dopadlo to vzpomínáním
na budoucí samotu
Léta Páně 2024, dne 26.9. věnováno autorem Marcone
Share
  
27.9.2024 | 17:25    Marcone

Ahoj Tess, no asi takhle... v původní verzi bylo nerozcházet, ale tady v té předělávce mi přišlo trefnější to nerozházet. A diky.
27.9.2024 | 8:38    Tessa

Píšeš syrové básničky, které jdou pod kůži...rozumím ti.
 
Drobný dotaz:..jen jsme se chtěli nerozházet..nebo... nerozcházet?
26.9.2024 | 19:00    Marcone

V první řadě díky za vpusť. Máš vlastně pravdu. Ten zatr. podzim za to všechno může.
Až takovouhle odevzdanost u mě působí, ale asi nejen u mě a nejen v mém momentálním rozpoložení...
26.9.2024 | 18:48    Pavel D. F.

Další umírající láska? Dnes je asi takový den, podzim se dere kupředu a trhá pěkné letní dny na cucky. Do toho vzpomínky na budoucnost. A samotu. Smutné a varující.