Chvátal za nimi, ve svém hněvu připomínaje ztělesněnou pomstu, a doufal, že autorita, které požíval, zabrání těm dvěma spáchat další nerozvážnost. Nevšiml si, komu patří svršky poházené za vchodem, ale čím víc se blížil ke Studni, tím jasnější to bylo. Neblahá předtucha, která ho sem přivedla, byla správná.

Ještě před půlhodinou seděl Callum spolu s ostatními v dlouhém domě a naslouchal jednání. Tady rozhodoval Crann a stařešinové, druidův hlas byl pouze poradní, a tak mlčel, pohrával si se zlatým triskelem, který měl zavěšený na krku – a bedlivě přitom pozoroval Cromagha. Studoval jeho slova i řeč těla, a záhy mu došlo, že ten Stramanťan je velice obratný vyjednávač. Nechával mluvit náčelníka i členy rady starších, pak pronesl krátkou poznámku, a celá rozprava se vrátila zase na začátek. Nenápadně přitom tlačil Cranna ke zdi navyšováním sumy za požadovanou pomoc i podmínek, které by zároveň museli Trebované splnit. Vypočítavost z toho čišela tak, až se druid podivoval, že si toho zkušený náčelník nevšiml.

Na druhé straně – Cromagh byl znám jako skvělý válečník a vojevůdce, což by mohlo problém s těmi cizáky vyřešit jednou provždy. A nic na světě, jak známo, není zadarmo.
Přesto Callum nepovažoval Crannův nápad nabídnout Cromaghovi Yari za příliš šťastný. Zabezpečit si sňatkem spojence i do budoucna sice bylo běžné, avšak takové spojenectví bylo jen tak pevné, jak pevné bylo zdraví a životní síla darované ženy. Stačí, aby Yari zemřela při porodu jako obě předchozí Cromaghovy manželky, a celá aliance se rozpadne.

Zabral se do úvah natolik, že si zprvu nepovšiml varovného šimrání v zátylku. Jako by desítky mravenčích nožiček cupitaly po jeho kůži a zanechávaly za sebou stále sílící pocit znepokojení. Tohle znal. Něco bylo špatně. Ale co?
Rozhlédl se po místnosti.

Muži zaujatí rokováním, zbraně odloženy v koutě, tady nic nehrozilo.

Odpoutal tedy pozornost od dění kolem, vyprázdnil mysl a v duchu následoval ty putující mravence. Provedli ho hradištěm, pak branou ven a dolů k úpatí kopce. Kolem posvátného háje k bílému dubu a pak dál… Jen taktak se ovládl, aby nevyskočil od stolu jako bodnutý sršněm.
Rychle se naklonil ke Crannovi: „Musím na chvíli pryč, ale vrátím se brzo…“, vstal, lehce kývl hlavou směrem ke Stramantským a vyšel z dlouhého domu.

„Jak jste se jen mohli opovážit! Překročili jste zákaz! Znesvětili jste tohle místo! “ křičel Callum ve snaze obrátit jejich pozornost k sobě a udržet ji. Hrál o čas, protože okamžitě pochopil, k čemu se ti dva chystají. Znal v jeskyni každou píď, takže běžel popaměti, ještě oslněn zvenku. Vzdálenost mezi ním a oběma mladými lidmi se zkracovala, ale obával se, že ne dost rychle. Stačil jediný pohyb, aby se vrhli do hlubiny.

Když se za nimi ozval druidův hlas, Niall doslova zkameněl.
Je po všem. To sami bohové museli poslat Calluma, aby je tu přistihl, což znamená jediné – jejich společnou oběť by stejně nepřijali. Namísto shledání bloudili by on i Yari končinami Onoho světa navždy opuštěni a sami.
A teď budou oba čelit trestu, který čekal každého, kdo znesvětil svou přítomností zapovězené místo. A jestli druid zjistí, že se tu Niall s Yari i milovali, pak je čeká ten nejvyšší – trojí smrt.
Takový provinilec musel vypít otrávený nápoj, pak byl proboden rituální dýkou a následně pověšen na strom s útrobami otevřenými toutéž zbraní. Vše provedeno tak, aby nezemřel okamžitě, ale až po několika nekonečně dlouhých minutách trýznivé agónie. Byl to nejen trest, ale zároveň i oběť, která měla usmířit rozhněvané bohy.
Niall se smrti nebál, ale pomyšlení na muka, která čekají Yari, ho naplňovalo zoufalstvím. Všechno bylo ztraceno. Jejich životy i osud Trebovanů, protože Stramanta nikdy neuzavře pakt s národem rouhačů.

Ledaže…
Pustil dívčinu ruku a pomalu se otočil k přibíhajícímu druidovi.
„To já ji sem zavedl! Nechtěla, ale já ji násilím přinutil. Ona za nic nemůže. Je to moje chyba. Mě potrestej, jak je dáno!“
Yari s hrůzou naslouchala jeho slovům.
„To je lež!“ vykřikla. „Já to byla! Donutila jsem ho! Já zasloužím trest!“

Lžou oba, pomyslel si udýchaný Callum, který se zastavil na čtyři kroky od nich, a zlostně si je měřil. Ne, že by na tom záleželo. Zemřou tak jako tak. Ale čemu to pomůže? Když je přivedu a veřejně vyhlásím, čeho se dopustili, zostudím nejen jejich otce, ale nás všechny před těmi ze Stramanty. Spojenectví padne. A časem i Trebodunum. Bohové budou usmířeni, ale za jakou cenu? Je snad toto jejich vůle?
Callum tušil, proč sem Niall a Yari přišli a co chtěli udělat, ale zdálo se mu nespravedlivé, aby za prohřešek dvou láskou poblázněných pykali všichni.
Horečně hledal východisko z téhle situace, takové řešení, aby se vlk nažral a koza zůstala celá. Nebo aspoň poloviční. Nenacházel však nic, a tak vyslal naléhavou modlitbu k bohu Teutatovi, ochránci kmene.
A vzápětí přišlo vnuknutí.

„Oba budete potrestáni. Nechť na této posvátné půdě o vašem osudu rozhodnou ti, které jste urazili. Ustup, ženo!“
Odstrčil Yari a postavil se mezi ni a Nialla.
Vzal mladíka za rameno a přiměl jej naklonit se nad zející otvor Studny.
„Ty se dozvíš jejich ortel jako první. Naslouchej pozorně!“
Niall pohlédl dolů - a vydechl překvapením.
Ta hlubina nebyla temná, jak se tradovalo, ale zářila tlumeným fialovým světlem, které …bylo živé. Hýbalo se, přelévalo, vířilo a mihotalo. Vpíjelo se do Niallových očí, prosakovalo do jeho mysli …a šeptalo tisíci hlasy. Nerozuměl ničemu z toho ševelení, a tak se sklonil ještě hlouběji.

Vtom se mu zatočila hlava…a on padal… a padal…

„Nialle!!!“
Vysoký dívčí hlas prořízl ticho v jeskyni, ale Callum byl připraven.

Než se stačila vrhnout za svým milencem, popadl ji za ramena a odtáhl od Studny. Zmítala se, naříkala a křičela, ale držel ji pevně. Držel ji dlouho. Teprve, když ochraptěla a vyčerpáním jí podklesly nohy, posadil ji na velký balvan a mlčky nad ní stál a hlídal ji. Její teď už tichý pláč ho nechával chladným. Byl si jist, že nepostřehla ono drobné popostrčení, kterým poslal Nialla k bohům.
Po chvíli ji vzal za bradu a zvedl tu uslzenou tvář k sobě.
„Bohové rozhodli. Niallovým trestem byla smrt. Tvým trestem je žít. Žít a život dávat. Budeš svým dětem vyprávět o tomto dni, aby si jej zapamatovaly a poučily se, a ony to budou vyprávět dál svým potomkům a potomkům jejich potomků. Tak zní příkaz bohů. Ale do té doby pomlčíš o všem, co se tu přihodilo. Ve svém vlastním zájmu. A teď se běž obléknout, je načase se vrátit. Když se budou ptát, modlila ses celou dobu u studánky Trojné bohyně za své manželství a plodnost.“
Protože ta se projeví dřív, než tvůj nastávající tuší.

Když se Yari dotýkal, vnímal v jejím těle dvě duše. Tu druhou jen slabounce, ale byla tam. A narodí se děvče, první článek předlouhého řetězu dalších životů, na jejichž konci bude možná odpuštění. A možná ne.
Při představě, že Cromagh bude vychovávat kukaččí mládě, se Callum zlomyslně v duchu usmál.
Poté, co Yari opustila jeskyni, spálil v jedné z bočních chodeb Niallovo oblečení, a pak vedle Studny rozžehl nový oheň, živený jen svazky usušených bylin. Zatímco jejich vonný kouř znovu očišťoval posvátnou jeskyni, modlil se druid za celý kmen Trebovanů s větším zanícením než obvykle.

A co bylo dál?
Yari se provdala a odešla se svým mužem do Stramanty. Porodila mu tři děti, z nichž dospělosti se dožila jen prvorozená dcera, která jako by své matce z oka vypadla.

Alemani byli pobiti společným vojskem obou kmenů a Trebodunum mohlo dál poklidně žít.

Nad záhadným Niallovým zmizením visel nějakou dobu otazník a pak se na něj zapomnělo.
Tady by mohl ten příběh skončit. Jenže stromy… vyprávějí dál…