Pro Fenix nastala doba, se kterou nikdo nepočítal: dlouhodobý let warpem. Všech třináct zbylých členů posádky se s tímto stavem muselo smířit. Nejklidněji bral situaci Vojta, který celý manévr prospal. Když se probudil, běžel už na lodi rutinní režim a každý se věnoval tomu, co ho zrovna nejvíce zajímalo. Stevard Walker zvládl bez problémů omezené příděly a vařil chutná jídla, nikdo si na nic nestěžoval.

Po probuzení se Vojta nejprve osprchoval a pak zavolal interním komunikátorem doktorku Habrovskou. Byl pozván na ošetřovnu, nejprve měl ale navštívit jídelnu a doplnit kalorie.

Doktorka vypadala vážně, Vojta se posadil na lehátko a absolvoval běžné vyšetření.

„Tlak máte v normě, srdeční činnost je pravidelná, myslím, že budete v pořádku.“

„Tělesně možná, jenže jinak se cítím poměrně bídně. Pamatuji si jen, že mě velekněz potrestal za to, že jsem se vydával za vůdce výpravy a pak ještě, že jsem poslal pryč nějaký měsíc. Co to bylo, doktorko?“

„Podle toho, co mi řekla kapitán, tak jste plnil nějaký speciální úkol velekněze Curunira. Váš trest byl jen zástěrka pro manipulace na vašem mozku. Natočím vám ještě EEG, jestli vám to nezpůsobilo nějaké trvalé následky.“

Doktorka připevnila Vojtovi na hlavu elektrody a pak se věnovala počítači, který snímal mozkovou činnost.

„Bude to v pořádku. Máte zvýšené hladiny některých křivek, předpokládám však, že se to dostane do normálu během pár hodin. Každopádně vás zítra ještě prohlédnu. Jen jednu věc mi slibte: neposílejte v myšlenkách něco nebo někoho pryč, mohlo by se vám to podařit.“

„Co to znamená, to pryč?“

„Znamená to trvalé vyhoštění do nějakého jiného prostoru. Poslal jste tam měsíc Kalipy i s jeho vzbouřenými obyvateli. Doufám, že vás velekněz té schopnosti zbavil, ale raději si dejte pozor.“

 

* * *

 

Fenix letěl warpem už několik dní a Garcia si pomalu zvykal na svou roli třetího důstojníka. Seděl zrovna u konzoly, když se ozvalo varovné pípání a na hlavní obrazovce se objevily hvězdy. Loď vypadla z warpu. Garcia spustil kontrolní sekvenci a hned volal Dittmannovou. Byla na můstku do minuty. Garcia seděl zkroušeně v křesla a probíral se vousy.

„Jak se to stalo?“ chtěla vědět Dittmannová.

„Nevím, kapitáne, kontrola neprokázala žádnou závadu generátoru warpu. Normální warpová bublina, normální stav zatížení, žádná anomálie, nic. Jenom prostě warp vypadl.“

„To není možné, něco se muselo stát. Budeme muset provést kontrolní měření. Jaký je stav kondenzátoru? Myslíte, že se můžeme do warpu vrátit?“

„Obávám se, že to tak rychle nepůjde, kondenzátor je nabitý na 74 procent, stačilo by to horko těžko na faktor jedna.“

 

* * *

 

Vojta zrovna šel ze společenské místnosti do své kajuty, když se najednou ocitl na nějakém skalisku nad mořem. Rychle se zastavil a zakolísal na hřebenu kopce. Rozhlédl se kolem sebe a nevěřil svým očím. Kolem se vlnilo ze tří stran moře, na obloze svítila dvě slunce a blížily se těžké černé bouřkové mraky.