|
28-12-2024
Věnováno.
V rozpažených očích sahala mu do klokočí bolest se komíhá na hrazdě skutečnosti --- někdy keři odstřihávala větve s perokresbou ptáků dovnitř i ven šeptala mu věříš? ještě mi věříš? --- sek ji za ret urval krví rouhala se on se kurvil --- až přijdeš a budeš bosá jako únik hnaný větrem bosá jak boty bez kotníků na verpánku bosá pod kuličkou hovnivála se vší tou všivou touhou co je nám malá vyklíčím pro tebe prsty se skořicí budou houpat les s práchnivějícím tělem les s ukousnutou něhou šelem tmu s obličejem --- --- ---
Léta Páně 2025, dne 19.1. věnováno autorem
Anna Marie
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
