Teď to jasně pozoruju před sebou jak obraz
dotěrným svým stínům se rád vymknu na pět minut
jsi přede mnou nahá, čistá, bez konfekčních okras
a já zase schválně blbnu v šatech harlekýnů.

Zase jako vždycky pijem doma bílé víno
z hrbolatých cest teď zpátky v bezpečí a svoji
nezabýváme se tím co bylo mojí vinou
co smrt rozděluje, sám si v hlavě zase spojím.

Obuju si boty, které před hrboly chrání,
bránu do samoty s klidem zavřu bez váhání,
představivost často bývá stvůra potměšilá.

V mých očích je nenadále svět tak nějak lepší
dnešní den je stejně krásný jak ten předvčerejší
musíš vědět - je to skoro jako bys tu byla.