Jen se svou slepotou žila na té louce
a žádný mladík tam nepřicházel za ní
chtěl jsem jí pomoct, ale jsem jen hluchý soused
jednou si zvykne, že nic ji už nezachrání

Tak proto na stole zůstala ta láhev
ten kdo by mohl pít přestává dýchat
nenávist pomůže zapomenout na hněv
tělo je syté a duše šťastně zlitá.

Přesto mám po klidu - sedí mi na okně
tvor vzhledu havrana s pohledem zmije
jedovou září se vysmívá noční tmě
tělu tak nedá spát - dokud neožije.