Kapsy dětí se nadouvají
rozbitou láskou
dospělých žen a mužů
těch stínů slibujících
pradávnou jepičí hru
na má dáti či dal
 
I kdybys jejich kapsy
obrátil stokrát naruby
a vysypal z nich
všechny papírky
babiččiných bonbonů
vždycky ostré střepy
někde v koutku uvíznou
 
Prý oči vyschnout nedovedou
na rozdíl od potoků
nebo studánek v lese
 
V osamělých dětských očích
bílá labuť nezazpívá
svou píseň o ztracené lásce
a mrtvý Hamlet si neodříká
svůj monolog být či nebýt
 
Až docela na dně
pod nehybnou hladinou
se něco leskne
a vypadá to
jako záchranný kruh
pro všechny marné lásky
cos je kdy potkal
na tomto světě